Drtikolova žena ve světle ožívá

Jmenuji se DRTIKOL. DRTIL JSEM KOLA, která mě svírala. Touto větou, jež se i objevuje v Holnově dokumentu Fotograf František Drtikol, lze charakterizovat obsah expozice ve výstavním prostoru Uměleckoprůmyslového muzea. Nejen Žena ve světle, ale i artdecové  stylizace formou abstraktních fotografických obrazů zaplňují s průzračně čistým myšlenkovým uspořádáním dvoupodlažní „světelný“ koncept.  

Kurátor výstavy Jan Mlčoch vycházel z dochovaného archivu 5000 snímků, které Drtikol postupně během let 1939-1942 věnoval muzeu. Z tohoto odkazu nyní muzeum čerpá a díky Anně Fárové, která v roce 1972 připravila Drtikolovu retrospektivní výstavu, je i tato výstava přijímána jako velké poděkování nejen Drtikolově odvaze, naplnění a hledání vyššího smyslu života, ale i precizně odvedené práci teoretičky fotografického umění Anny Fárové. Drtikol svým postojem k životu a k umění strhl během svého působení i mimo něj, po smrti, mnoho lidí, kteří jsou jeho citlivostí a v některých případech až perverzností nadšeni. „Jsem perverzní člověk. Jen perverzní lidé mohou vykonat velké činy,“ což je pravda, jelikož bez špetky perverznosti by nebyl schopen zanechat tak ušlechtile přirozený a otevřený odkaz, na nějž se dá vždy jakoukoliv možností navázat a poslat ho dál.

 Drtikol s pevným přesvědčením říkal, že Slunce je jeho Bůh, a proto je možná i celý prostor zatónován do žluté sluneční barvy, v níž se odrážejí všechny nádherné ženské křivky a oblouky, sloupy, dekorace a klid střídá pohyb a emoce se proměňují v jednotlivé linie, jež propojují celou Drtikolovu sbírku. Výstavu v jejím počátku uvádí Drtikolův autoportrét, v němž si hraje s myšlenkou, že není důležité, jak člověk vypadá, ale co o něm prozrazují jeho oči. Jednotlivým částem těla nebo kompozici, psychologii těla, duše se i věnoval ve svých teoretických spisech, například Oči široce otevřené, které provázejí expozici svým psaným slovem.

„Lidé by byli přirozenější, krásnější, kdyby více chodili nazí.“ Ano, to je smysl Drtikolovy práce, objevit ve svých modelkách, portrétovaných tu vnitřní krásu, která se ukrývá v hloubi srdce nebo je obmotána a svázána šatstvem. Ve druhém podlaží je pro diváky připraven dokument od Jiřího Holny z roku 2002 Fotograf Fr. Drtikol, jenž mistrně doplňuje Drtikolovy vize, myšlenky a přání, a hlavně je velmi inspirativní, což osobnost Drtikola je už sama o sobě. Co vlastně uchvátilo tehdejší a současnou společnost? Drtikol jako persona, nebo jeho fotografie? Ale tato otázka není zas tak důležitá, důležitější je si uvědomit, že bezvadně, nápadně a klidně krásní lidé mizí a jestli by nestálo za zamyšlení, proč tomu tak je a jak bychom se sami mohli stát těmito klidnými krásnými bytostmi. 

František Drtikol: Z fotografického archivu

Uměleckoprůmyslové muzeum

Výstava trvá do 24.11.