Nový pohled na současné čínské umění otevírá obsáhlý prostor k diskuzím nejen o evropském světobolu či nespravedlivosti, ale také vyzdvihuje otázku kolektivního osudu a moci. Císařská konírna na Pražském hradě hostí jednu z nejzajímavějších výstav tohoto roku, jež je také nejrozsáhlejší expozicí současných čínských umělců ve střední a východní Evropě. V intimním galerijním prostoru se tak střetávají extrémní emoce, konfrontace a „výkřiky“, které svým přesahem rozproudí tok myšlenek každého návštěvníka.
Výstava je koncipována tak, aby alespoň zdánlivě obsáhla všechny politické, ekonomické a kulturní změny, jež probíhaly, či probíhají nebo budou probíhat v Číně – jako zemi s překrásnými tradicemi, nebo velmoci, ve které vládne jen násilí, despotismus a chudoba. Kurátorsky a architektonicky je výstava věrna svému čínskému odkazu, pouze gotické klenby prozrazují, že se expozice nachází v Čechách. Na šedesát umělců, přizvaných do této kolektivní historie, představuje svými obrazy, sochami, fotografiemi, videi a grafikami nové neobyčejné neevropské a neamerické pojetí novodobého umění, které se stává mocnou hybnou silou v mezinárodním kontextu současného umění a je výdobytkem moderní čínské civilizace.
Expresivní výkřiky střídají „poťouchlé“ úsměvy, lotosové květy a kýčovité plastiky narážejí svojí primitivností na hrůzy bezpráví. Expozice na první pohled vypadá velmi klidně, s logickou posloupností a hierarchií, která je Číně vlastní, ale s nabírajícím tempem a uvolněním poměrů po roce 1980 politická či ekonomická témata gradují a jen tak zběžně a lehce tuto zběsilou jízdu přeruší bonsaj, vystylizovaná čínská modelka nebo křeslo lásky, jen aby ten tlak „nevyřčených slov a staletím skrývaných emocí“ nevybouchl v násilnou explozi.
Americký konzum s přispěním coca coly, pepsi, dolarovky či Disney je zesměšňován stejně tak drsně a vtipně jako mocenský portrét Mao Ce-tunga, jenž je vyvěšený nad židlí, která v rámci fantazie připomíná gilotinu. Nechybí ani nadsázka jako například u rozčtvrceného těla řecké bohyně, jež svoje maso jako „fláky“ vystavuje k prodeji v řeznictví a nad nimi visí nápis I want to eat you. Triptych formou tříkanálového videa s názvem My sun – one … grandmother je nádhernou citlivou ukázkou toho, že na prvním místě je za všech situací rodina. Přírodní elementy se proplétají s životními osudy a událostmi, a to vše vyúsťuje v naději, že slunce uleví světu od bolesti a smutku.
Na každém exponátu je „něco“ výjimečného, co nelze přejít bez povšimnutí nebo bez aktivního zapojení myšlenek s výstražnou signalizací POZOR. Pivoňkový pavilon na samém konci výstavy svým klidem usazuje vybouřené emoce a diváka znovu uvádí do běžné reality poklidného středoevropského života, že vlastně svět je krásný …
Nový pohled na současné čínské umění
Císařská konírna na Pražském hradě
Výstava trvá do 29. září
