Slyším nohu růst
Už jako malá holka jsem dost často slýchávala od mámy, že jednou se mi to všechno určitě vrátí. Hlavně v pubertě její výhrůžky gradovaly, a já se tomu jen přiblble usmívala a v duchu si myslela něco o tom, že máma je prostě praštěná a já si to jednou v životě zařídím úplně jinak. Samozřejmě mnohem líp, protože jsem daleko chytřejší než ona.
Omyl. S tím, jak mi přibývají křížky a děti zvětšují slovní zásobu, zvláště tím peprnějším směrem, ze mě čím dál tím častěji mluví právě moje máma. A aby toho nebylo málo, používám i stejná gesta doprovázená stejně opovrhujícím pohledem mých dětí, jaký jsem tehdy vrhala já směrem k té své, podle mě, nemožné stvořitelce.
Uběhlo několik větrných let, kdy se mlýny dotočily i ke mně, a já měla loni „semleto“ skoro naposledy.
Přiškrceným hlasem jsem se tehdy snažila dovolat pomoci na čísle 155, kde jsem hlasu na druhém konci aparátu popsala svoji situaci, že jsem alergička a nemůžu dýchat.
„Klid, maminko, žádnou paniku,“ odpověděla klidně paní, a já nechápala, jak mohla z té první informativní věty poznat, že jsem opravdu maminka. Sice momentálně modrající a natékající do rozměrů Matyldy z filmu Jak utopit dr.Mráčka, ale pořád ještě maminka. Jenže při jejích dalších slovech mi to došlo: „Takže jste prvorodička a neumíte dýchat?“
„Jsem alergička a nemůžu dýchat!“ snažila jsem se to uvést na pravou míru, ale zkuste se škrtit, poprosit někoho, aby vás nafukoval jak pouťový balón, do očí si nalít šťávu z cibule, na celé tělo si vypustit štípavé zrzavé mravence a přitom správně artikulovat. Některé slabiky mi prostě uvízly v krku a živě jsem si představovala, jak ta osoba, na níž závisel můj život, nad mými vyjadřovacími schopnostmi obkroužila očima jamku jak školáček kružnici obřím kružítkem. Přesto mi dál sdělovala profesionálně a trpělivě instrukce jako hysterické a neschopné rodičce.
„Nepanikařte, uvolněte se a dýchejte jako pejsek, nic na tom není, zkuste to – h h h h h h,“ pokusila se mi to předvést, a mě v tu chvíli napadlo, že právě přišla má poslední hodina, kdy bídně pojdu jako ten starý pes. Bez pomoci! A povel nepovel začala jsem panikařit. Jak se říká, během pár sekund mi projel před očima celý můj život. Možná to měl být trest za tříletého Jakuba, kterého jsem pár dní před tím mým umíráním týrala svými pokyny v době jeho dočasné hluchoty po vleklém zánětu. Přiváděla jsem ho v nepříčetné stavy, kdy jsem po něm něco chtěla a on mi chudák vůbec nerozuměl. Asi tak jako já po té chuděře operátorce.
Pochopení se ale nakonec dostavilo a sanitka s pomocí také. Naštěstí mám i staršího syna, který otevřel záchranářům dveře, protože Jakub se slovy „ já se radši schovám, aby mi taky něco nepíchli“ zalezl hned po telefonátu pod postel a odmítal vylézt i po celou dobu zprůchodňování mých dýchacích trubek. Když byl zdravotníky ujištěn, že mu nebude jehelně nic aplikováno, odvážil se na chvíli vylézt, ale první pohled na odulou matku Matyldu, ho zřejmě tak šokoval, že panu doktorovi s vážným výrazem v tváři oznámil, že tuhle ošklivou paní nezná, takže si ji mají odvézt, načež radši znova zaujal bezpečnou pozici pod postelí.
Už zase volně dýchám, sluníčko mi vypaluje do obličeje svoji sílu a s tím, jak teploměr šplhá strmě vzhůru, dochází u nás mezi kluky jako každý rok ke hře na Popelku. Vyhrát má ten, kdo obuje boty z loňska. Bohužel se nám to zatím ještě nikdy nepovedlo a s tím, jakou rychlostí jim roste ta jejich noha, roste jim i to jejich sebevědomí, které je utvrzuje v tom, jací jsou oni skvělí a jak jsme my rodiče nemožní.
Před několika dny přinesl Matěj ukázat písemku z prvouky. Jako první úkol měl napsat na jeden řádek tři svoje kladné vlastnosti, kterých si na sobě cení, a na druhý řádek tři své záporné vlastnosti. Rychle jsem sjela očima na ty dva řádky a dostala záchvat smíchu. Když pominu ty gramatické chyby, informace, které jsem se dověděla, mě úplně omráčily. Na prvním řádku stálo: SEM MILI, SEM PRACOVITI, SEM HODNI. Celý druhý řádek (ten mě zajímal mnohem víc) proškrtnul! Na moje namítnutí, že s řešením toho druhého řádku nesouhlasím, jen mávl rukou a hodil po mně stejným pohledem, jako kdysi já po té svojí mamince.
A tak se navzdory tomu všemu usmívám a nemám strach. Jsem si totiž naprosto jistá, že stačí ještě pár čísel bot a ty mlýny se dotočí i k mým synům. Děti jsou holt jenom děti, říkám si dost často a zároveň si uvědomuji, že to jejich dětství není definitivní, a než se naději, budou se kluci opírat loktem o moje rameno. A čím bude ta jejich noha větší, tím budou stát na zemi pevněji a opírat se o mě čím dál tím míň. Přesto si říkám, ať se klidně točí! Jak ta země, tak i ty boží mlýny. Hlavně si to musíme užít a volně dýchat!
Slyšíte to?
Už zase roste ….. a my? My stárneme, tak neztrácejme čas hloupostmi.
Ivana Vejvodová
Nebuď baba, pochlap se!
„No tak mi poraď,“ loudila jsem na osmiletém synovi aspoň jedno písmenko, když jsme hráli slovní hru Šibenice, kterou dostal od Ježíška. Jen se škodolibě usmál a posunul o další políčko, aby mi mohl oběsit hlavu.
Ivana Vejvodová
Obráceně a zvráceně!
Když jsem před pár dny chystala mikulášské balíčky pro svoje děti, zjistila jsem, že spravedlnost už asi neexistuje. Ona se totiž člověku většinou nevyplatí, a nakonec trpí ten, kdo to myslel dobře.
Ivana Vejvodová
Hledám ďábla, značka - potřebuju upsat duši
„Ivanko, máš košilku?“ zní mi v uších otázka mojí osmdesátičtyřleté babičky pokaždé, když teploměr nemilosrdně sjede zase o něco blíž nule. Jsem nepoučitelná a zase ji nemám. Zato mám pěknou rýmu a kašel. Jenže dneska si říkám zlatá rýma.........
Ivana Vejvodová
Dejcháš, hejbou se ti prsa!
Donedávna poslouchaly moje uši, že jsem ještě mladá a nemám z toho či onoho rozum. Jak já se těšila, že jednou nastane doba, kdy já budu ta „nejchytřejší“, ale dneska už bohužel vím, že to byl jen další znak mé nezralé naivity a rozumové absence.
Ivana Vejvodová
O spěchání a píchání
Z čekárny je slyšet hádka dvou mužů, který z nich by měl jít dřív na řadu. Oba děsně spěchají. Pořadová čísla se zdají být zbytečná, protože ve frontě by se ta pozice prý určitě hlídala líp, ačkoli tu projdou za tři hodiny i tři stovky lidí, a řada z nich by stát ani nevydržela. Ale fronta by podle nich byla jistota, přitom stačí na tabuli sledovat to svoje číslo. Někdy je to čekání opravdu na dlouho. Čas plyne....
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Jako v komunistickém Československu. Britský novinář obviňuje vlast z cenzury
Velká Británie má problémy se svobodou slova, lidé se bojí říkat nahlas názory o kontroverzních...
Škodlivé ruské aktivity mimo jiné v Česku nás znepokojují, uvedlo NATO
Severoatlantickou alianci znepokojují nedávné škodlivé aktivity na území členských států bloku,...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html