Nebuď baba, pochlap se!

    „No tak mi poraď,“ loudila jsem na osmiletém synovi aspoň jedno písmenko, když jsme hráli slovní hru Šibenice, kterou dostal od Ježíška. Jen se škodolibě usmál a posunul o další políčko, aby mi mohl oběsit hlavu.

    „Já to vzdávám,“ kapitulovala jsem v okamžiku, kdy mi viselo tělo.

    „No tak, mami, nebuď baba, buď trochu chlap, ještě to zkus!“ dostala jsem to skoro rozkazem, a rozhodnuta dokázat potomkovi, že tedy nejsem žádná baba, jsem se pochlapila a zkusila další písmenko.

    „K“ jako koza.

    Trefa: B---A-KA, ale dál už to nešlo. Měla jsem poslední šanci, než mě Mates rozhoupe úplně, jenže mě žádné slovo vůbec nenapadalo.

    „Fakt nevim… B---A-KA, co to má bejt, máme to tady doma?“ zkoušela jsem ještě jednou obměkčit toho popravčího.

    „No…. doma to nemáme, ale klidně se ti to příští rok může stát,“ zněla jeho nápověda, z které jsem nebyla o nic moudřejší.

    Visela jsem se vším všudy.

    „Tak co je to teda za slovo, co se mi může přihodit?“ chtěla jsem hned vědět a připravovala se na to, jak to asi spletl, protože přehodil pořadí písmen, a já budu nakonec na koni.

    „No přece BEJVALKA!!!“ začal se strašně chechtat, a mně padla brada. Zajímalo mě, jestli zná vůbec význam toho nesympatického slova. Znal. Do podrobností! A neváhal mi sdělit různé modelové situace, jak se mi to může přihodit. Jednou z nich byla třeba verze jeho kamaráda, jehož maminka už totiž bejvalka je, protože si prý taťka našel jinou hodnější paní, ale ta už je taky jenom bejvalka, páč ta taky nebyla dostatečně hodná, a tak si musel ten chudák tatínek najít jinou slečnu. Ta na něj už konečně hodná je.

    „Víš, mami, musíš bejt radši pořád hodná,“ uzavřel to tak naivně dětsky, ale mezi řádky se dalo číst, že to se mnou, manželem a vůbec s celou naší rodinou vlastně myslí moc dobře.

    Jsem ve stresu a na pomoc budu muset povolat PREVENCI. Hezky to naplánuju. Udělám opatření, aby děti byly z dosahu, a pak se manžela hezky chlapsky zeptám, co podle něj musím dělat, abych teda byla opravdu hodná, a nestala se ze mě ta bejvalka. Ale protože jsem přece jen trochu baba, tak ho před tím pro jistotu upozorním, že čeština je nádherný barvitý jazyk, jenž má několik možností. No a ty rody? Ty jsou tak(!) báječné, protože jestli se jeho podmínky mé hodnosti nebudou alespoň trochu přibližovat mým představám o jeho hodnosti, může se slůvko bejvalka rázem změnit v mužský rod BEJVALEJ.  

    Tak snad to dobře dopadne. Aspoň mě napadla další dvě slova do šibenice:

 K-------S   a    T-------E

    Už víte?   

    Správně! Je to KOMPROMIS a TOLERANCE, jen s nimi snad utečeme té pomyslné vztahové (ale i jiné) šibenici. Jen je to někdy opravdu nadlidský úkol. Tak hurá do toho! Pochlapme se v tom příštím roce, nejsme přece baby!