Matko, marš zpátky do jeskyně!

    Když jsem před časem viděla mladou maminku, kterak silně nahrbená veze kočárek se svou ratolestí, chvíli jsem nedokázala odlepit zrak jiným směrem. Myslela jsem, že  jde o náhodnou situaci, ale od té doby ji ve stejné poloze vídám pravidelně.

    Za ohnutý hřbet můžou dvaceticentimetrové podpadky, které mamku katapultují do nebeských výšin, a ona tak chudák nedosáhne na madlo kočárku. Při zaplakání se nenahne nad mimčo, jak je to u nás žen zvykem, nýbrž udělá takový zvláštní podřep. Chvíli mi to nesepínalo, ale záhy jsem pochopila. Kdyby se totiž předklonila, těsně našponované minišatky(v různých barevných obměnách, leč stejného střihu) by jí huply až k pupíku. Vlastně je mi jí trochu líto a představa, jak bude za pár měsíců asi cupitat za tím batolátkem a nedej Bůh mu svojí jehlou prokopne balón k prvním narozeninám, mně přijde srandovní a krutá zároveň. 

    Ten zážitek má však i druhou stránku. Uvědomila jsem si, že já se ráno už léta nejčastěji oblékám do pohodlných džín a trička. Pochopitelně občas obměním garderobu, ale o vysloveně holčičím oblékání asi mluvit nemůžu. Ženská mezi třemi chlapy to má holt trochu těžší. Jenže pak mě napadlo, jestli to náhodou neberu jako berličku a světe div se, zamyslela jsem se nad sebou. Tu ženu jsem začala na jednu stranu i obdivovat. 

    Další ráno jsem vyštrachala ze skříně šatičky (koupila jsem je ve slevě s tušením, kde bude jejich místo – dno skříně to totiž jistí vždycky). Kluci byli kupodivu hodní, jeden napínavě sledoval Prasátko Pepinu a druhý projektoval svojí zvířecí farmu, takže v koupelně jsem se tentokrát zdržela mnohem déle. Samotnou mě překvapilo, jak dobře se v nich cítím. Z obr výstřihu mi důstojně vykukovalo moje ženství a bříško mi to nutilo zatahovat, čímž jsem i narovnala svá bolavá záda. V porovnání s běžnými dny? Prostě kočka (pochopitelně jen ve skromném měřítku obyčejných lidí). 

    Takhle vyparáděná jsem vplula do pokoje. Oba kluci se na mě podívali. Co podívali, vytřeštili oči a svěsili čelist. Po probrání se z šoku ke mně přiskočil ten menší a se slovy - né, zima – mi začal látku tahat až ke krku. Nedala jsem se. Ten větší taky přistoupil, provokativně mi zaťukal do výstřihu a udělil mi lekci. 

    „No, mami, to snad nemyslíš vážně, takhle pudeš jako ven, jo? No to by táta asi neměl radost! Běž si vzít normální triko!“

Stála jsem tam jako blbec, ale odhodlaná hájit svá ženská práva. Před vlastními dětmi!!! Taková absurdita. Trpělivě jsem vysvětlovala (tedy hlavně tomu staršímu)  rozdíl mezi mužem a ženou. Probrala jsem chování, pocity, cíle i jiné páté přes deváté a ve chvíli, kdy to vypadalo, že se jeho znechucený výraz mění k lepšímu, jsem položila poslední dotaz.

    „Takže už to chápeš? My holky se prostě chceme svým mužům líbit.“ 

    „Jo, mami, chápu, nejsem hloupej, ale táta je v práci, takže se tady nikomu líbit nepotřebuješ, jo? Tak si jdi vzít to triko.“ 

    „No tak se chci líbit tobě,“ nevzdávala jsem to. 

    „Mně se líbíš v tričku!“ zněl nekompromisně. 

    Prostě je jen v šoku, pomyslela jsem si. Nikdy na mě nic takového neviděl, podrážky mých bot jsou zásadně rovné, výjimkou je jedna mírně nakloněná rovina a dekolt jsem až doteď hýčkala pod kusem látky. Přesto mě to šokovalo, protože nahota se u nás v rodině nemaskuje. Nikdo se před sebou nestydíme (pro případné puritány – neznamená to, že bychom snad doma pobíhali nazí!). Jeho zkrátka pobouřil fakt, že bych s tou nahotou (i když opravdu jen minimální) měla vyjít do ulic. Tak to tedy prrr. Hezky jim ji začnu dávkovat, jen ať si zvykají. Dělám to pro dobro jejich budoucích slečen a žen! Nic není horší, než muž puritán a žárlivec. 

    Držím slovo. Začínám se měnit z matky v ženu. Někdy to sice dost drhne, ale krůček po krůčku už si zvykají (já možná taky). Aspoň do včerejška jsem si to myslela. Když jsem večer dávala do pekáče obrovské krocaní stehno, zeptal se mě Mates, kde prý jsem to ulovila. V ten okamžik mi teprve svitlo. Můj starší syn žije v úplně jiném světě. Mě by nejradši zavřel do jeskyně a zahalil do kůží - občas, matko, něco ulov k snědku, uvař, pokliď, ale hlavně se nepokoušej líbit jinému pračlověku a mlč! Tvoje místo je tady a já tě tady chci mít (zahalenou)!!! 

    Doufám, že přibližně deset let, než přivede opravdovou zájemkyni o jeho mužství, bude dostatečně dlouhá doba, během níž ho ty pravěké manýry přejdou. Jinak totiž budu čelit neustálým reklamacím z těch nebohých ženských řad a to bych tedy vážně nechtěla.  

P.S. Manžel byl informován a synovým chováním byl zdrcen(smíchy).