Kus žvance = ocas v bezpečí
„Mami, už sem se rozhod, budu zubař,“ prohlásil Matěj do ticha. Chvíli jsem na něj koukala, protože zubařina mi nějak nekorespondovala s jeho dosavadním snem – mít farmu, ale pak jsem nadšeně souhlasila, protože co může být lepší vyhlídka do budoucnosti než to, že vám jednou na stará kolena vlastní dítě vyrobí protekční zubní protézu.
„Bezva,“ přenesla jsem svoje nadšení i na něj a pokračovala, „no, a až budeš mít svoji ordinaci, tak bych ti tam třeba mohla dělat sestru, aspoň bys ušetřil, protože já bych to pro tebe dělala moc ráda i zadarmo.“
„No, tak to ani náhodou!“ vylítlo z něj jak z kanonu a vytřeštil na mě oči. „Asi má pravdu,“ prošlo mi hlavou, nemůžu se holt cpát všude. A které dítko by taky toužilo mít matku za zadkem ještě i v práci. To jsem prostě jen zase jednou pustila svoji naivitu na procházku do bujné fantazie.
„Hezky se budeme o peníze, co vydělám, dělit napůl!“ překvapil mě vzápětí Mates.
„Napůl?“ chtěla jsem se ubezpečit, že mi sluch nezkreslil tu radostnou finanční budoucnost.
„Jo, napůl. Půlku si nechám já pro svojí ženu a půlku budeš mít ty, aby ses mohla starat o tátu. On už totiž bude fakt starej a nemocnej.“
Nevím, jestli mě šokoval víc tím, že chce celou svoji vydělanou půlku dobrovolně odvádět budoucí ženě, nebo tím, že mi ve srovnání s otcem dává víc šancí na delší „mládí“, ačkoli podle něj jsem stará už teď, ale jedno mi došlo úplně jasně. Doba, kdy okýnka v adventních kalendářích nebude mít u nás doma kdo otvírat, jednou určitě přijde. Možná právě proto jsem udělila dětem a otci povolení k nákupu dalšího zvířectva. Kuba sice nejdřív požadoval koně nebo hada a po odmítavé reakci to zkoušel ukecat na „mami, tak jenom malý kůňátko“, ale nakonec se všichni tři spokojili s andulkou a tentokrát chtěli zase samečka, aby se mohl jmenovat Bertík II..
V hlavě se mi začal rodit plán. A sice přesunout svoje výchovné působení na toho opeřence a naučit ho, jak se ženám lichotí, když už se mi to u těch tří lidských samců nepodařilo. Ale ačkoli jsem další dny artikulovala jako o život a slova o své kráse a inteligenci tomu zvířeti podsouvala téměř bez přestání, odvracel hlavu a znechuceně se ke mně točil zády. Vlastně reagoval úplně stejně jako ti tři. Ignorací. A není divu. Ze samce se po nějaké době vyloupla samice, jmenuje se Uršula a už po pár dnech víme, že ani s ženskou to není žádný med, už jen proto, že dostat jí zpátky domů do klece, je nadlidský úkol. Zlatí samci(všech druhů), ti se dají přilákat kusem žvance, ale tady? Všechno marné.
Minulý týden ji takhle manžel honil tři hodiny a já si neodpustila poznámku o tom, že stejně by zřejmě dopadla výchova eventuální dcery. Jen ty tři hodiny by byly časem, kdy bychom my rodiče nervózně přešlapovali v předsíni a čekali, zda se naše holčička v období puberty vrátí domů. V tu chvíli mi muž zřejmě chtěl dokázat, že respekt si zjednat umí, čapl nebohou Uršulu a se slovy „už mi neutečeš“ ji chtěl strčit do klece. Utekla, jen utržený ocas zůstal v mužových rukách. A tak si říkám, že je dobře, že máme jenom syny. Doufám, že ti se budou i v budoucnu dát nalákat na ten žvanec a jejich ocásky tak zůstanou v bezpečí.
Zrovna tak doufám, že vůně z maminčiny kuchyně bude jednou pro moje dospělé děti majákem v mlze, který jim vždycky ukáže cestu domů. Tam, kde na ně čeká otevřená náruč a jistota. Třeba právě o Vánocích. A taky doufám, že se ještě stihnu naučit od své třiaosmdesátileté babičky ten její životní optimismus. Ona vidí budoucnost jen v růžových barvách, svůj diář má pořád plný a těší se, až jednou budou opakovat ty „nekonečné seriály“, že si na ně konečně udělá čas.
A třeba se to jednou všechno podaří. Moje nesmrtelná babička bude sledovat seriály, my s manželem budeme vánoční dobrůtky kousat skvěle padnoucí zubní protézou vyrobenou od syna na míru a vánoční klid? Jen to ne. Nejradši mám hlučnou vánoční pohodu, kdy je nás plný byt. A doufám, že to tak ještě dlouho zůstane. Prostě dál jen tak báječně žít!
Přeji Vám všem abyste měli ten svůj pomyslný maják a prožili krásné Vánoce i celý příští rok!
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Došla na Majálesu voda? Odmítáme to, říká pořadatel. GIBS prověřuje zásah
Na sobotním festivalu Majáles v pražských Letňanech nebyl problém pouze s vracením peněz za zálohy...
V Londýně útočil muž s mečem. Zabil čtrnáctiletého chlapce, napadl i policisty
Čtrnáctiletý chlapec zemřel a další čtyři lidé byli zraněni po útoku muže ozbrojeného mečem v...
V Karviné umíráme dřív, Green Deal opravíme. Piráti mají program do voleb
Piráti v úterý zahájili na pražském ostrově Štvanice kampaň do eurovoleb. Vybrali si datum...
Doložte, že je Země kulatá, šokoval slovenský vysoký státní úředník
Blízký spolupracovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáš Machala dal najevo...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html