Koloběh života aneb Tak to má asi být
Kdo přinesl na hřiště žlutou limonádu ve velké flašce, byl rázem „kápo“ celého odpoledne. My ostatní mu museli povinně odsypat ze svých sáčků s Vitacitem jako splátku za doušek toho úžasného moku, který se po chvilce měnil v cosi uslintaně pěnivého. Ale nám to bylo fuk. My cítili blížící se volno a všechno získávalo úplně jiný magický rozměr.
Jen každým dalším kolečkem Země kolem Slunce v nás pomalu zhasínal ten plamínek, co zažehával naši dětskou fantazii, a všechno to nádherné těšení nemilosrdně přestěhoval do komůrky vzpomínek. Vzduch začal „vonět“ úplně jinak. To kuchař života vymyslel různé příchutě. Někdy nám přisladil, jindy zas hořké aroma rozpustil, občas i přitopil a dusno seslal, pak barvy duhy upekl a vánek s pohlazením nabídl, všechno zalil sluneční polevou a bolavou duši zase na nějaký čas zahojil.
Najednou nám nevisí klíčenka kolem krku, nikdo nám nestrká do kapsy drobné na zmrzku a v tašce už není „pro jistotu“ cedulka s adresou.
Najednou my vážeme svým dětem klíče na šňůrku a černým centropenem píšeme jmenovku s adresou do školní tašky.
Koloběh života.
Minulý týden jsem se s klukama vracela z jižních Čech. Kochala jsem se tou krásou jako pan Hrušínský a otevřeným oknem se pomalu vkradla ta známá vůně, co mě vrátila v myšlenkách o víc jak dvacet let zpátky. Zpátky do dob, kdy moje prázdniny voněly loukou, lesem a dřevem z tátovy dílny. Milovala jsem ten praskavý zvuk hoblin, když jsem si je strkala do vlasů jako bílé kudrlinky malé princezny. Milovala jsem piliny, co ulpívaly v tátových chloupcích, a milovala jsem jeho dlouhé prsty přejíždějící po prkně, aby se přesvědčily o dokonalosti svého díla. Ale to možná lžu, protože to, že jsem to milovala, vím až dnes s odstupem tolika let. Tenkrát to prostě byla jen součást prázdnin. Krátký čas určený rozvodovým soudem, jehož dopady jsou nad veškeré dětské chápání.
„Mamíííí, mááámóóó!“ přerušilo moje snění volání z dětských sedaček a podle intenzity už asi probíhalo delší dobu.
„Mami, ty jako vůbec neslyšíš?!“ rozčiloval se Matěj a už už se nadechoval, že mě zahrne dalšími výčitkami.
„Promiň, neslyšela jsem, vzpomínala jsem na dědu Mirka, víš?“ rychle jsem mu skočila do řeči, ve snaze nepustit ty krásné vzpomínky nikam daleko. K mému úžasu na okamžik umlkl.
„Mami, fakt jednou všichni umřeme?“ zeptal se po chvilce, což se zdálo být dost atraktivní téma i pro Jakuba.
„Bohužel. Všichni jednou umřeme, někdo dřív a někdo později, takový už je život, před tím se nikdo nikam neschová. Ale neboj, ještě budeme žít hodně dlouho,“ snažila jsem se o optimistický závěr, který Kuba bojkotoval výstřely z pistolky a tvrzením, že to není pravda, protože už jsme „mrkví“.
„Neboj, mami, až umřeš, tak ti budu na hrobeček nosit kytičky a zapalovat svíčku. Taky ti tam budu chodit povídat. Jo, a mami, můžu ti tam nosit i čokoládu?“ vypouštěl z pusy Mates věty tak, jak to napadalo jeho dětskou hlavičku.
V rádiu zrovna zněla písnička „S láskou má svět naději“ a mně došlo, že není až tak důležité, jak dlouho tady na tom světě budeme, hlavně si nesmíme nechat zhasnout ten plamínek dětské fantazie, třebas je z něj už jen malá jiskřička, protože bez fantazie nemůžeme milovat.
Teď nezbývá než doufat, že jednou budou kluci vzpomínat na krásnou vůni prázdnin, když táta s mámou……………, a že budou ušetřeni situací, kdy nám stařečkům budou dávat klíče na krk a do kapsy strkat cedulku s jmenovkou a napsanou adresou, abychom věděli, kdo vlastně jsme a kam se máme vrátit. Pokud teda budou stát o náš návrat. Tenhle koloběh života se mi totiž už tolik nezamlouvá.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html