Jak syn předčasně dospěl

    Ještě před několika málo lety bylo vše kolem sexuální výchovy jedno velké tabu. Až na výjimky se rodiče co nejdéle drželi teorie čápa, v těch pokrokovějších přidali i vránu nebo povolali na pomoc kytičky a motýlky. Jenže dnešní doba nešetří ani děti ani rodiče.

    U nás doma se o sexu nemluvilo, z televize to nekřičelo, a tak jediným zdrojem, kromě spolužáků a starší sestry, se měl stát předmět rodinná výchova. Jenže učitelka se styděla víc než my, takže se celý rok jenom vyšívalo.

     Zato s manželem jsme v tom měli jasno - vezmeme to  pevně do rukou a našeho tehdy prvorozeného chlapečka do života připravíme pořádně a bez použití opylovacích technik. Chtěli jsme s tím začít tak v jeho pěti letech, jenže když mu byly dva roky, tak nám plány zhatil pan Zdeněk Miler se svým Krtečkem. V pohádce Krtek a maminka se kreslené hekající zaječici mezi nohama zvětšovala černá díra, ze které se po usilovném tlačení za asistence krtka vykutálela asi tři malá zaječí miminka. V té době se ještě nechal odbýt rychlým, laciným vysvětlením, ale to vydrželo bohužel jen rok, dokud u babičky nezhlédl film Kdopak to mluví. Už tehdy si vytvořil svoji teorii, kterou dovedl po radách starších dětí na hřišti téměř k dokonalosti. Na naše pokusy uvést to na pravou míru, reagoval podrážděně, jako když puberťákovi vnucujete svůj názor třeba na oblečení. Nechtěl naši pomoc, nestál o naše školení. Došlo to tak daleko, že on začal poučovat nás.

    Trpělivost nám došla v okamžiku, kdy mi volala moje sestra. Smějíc se do telefonu mě informovala o právě proběhlé konverzaci s mým synem, jenž u ní byl na návštěvě. Poučil jí, že dole v pytlíku má dvě kouličky a dvě jsou proto, aby mezi nimi mohly přeskakovat ty rybičky, co hledají to vajíčko. Až ho najdou, tak jedna rybička se do něj zakousne, v něm se zajiskří a promění se v miminko, které potom maminka vyrodí. Tou dobou už jsem byla podruhé těhotná, a tak jsme mu jeho teorii upřesnili, aby neměl v hlavě zmatek.

    Týdny plynuly a syn už se nemohl dočkat dne, kdy to mimino dle jeho slov „vyrodím“ a  budu ho „dojit“. Když se dočkal, měl už ale úplně jiné starosti, tentokrát s prokrvováním svého orgánu. To už si ho ale převzal do péče manžel a od té doby je relativně klid. Dneska je mu šest, ve školce už si vybral nevěstu Anežku, plánuje s ní děti a doufá, že to nebudou jednovaječná dvojčata, protože dvě stejné děti by prý teda nechtěl.

    Docela jsem si oddechla, že druhorozený syn bude zřejmě proti svému bratrovi poněkud „zamrzlejší“. Ještě teď ve dvou letech si myslí, že to co má máma pod tričkem je mléko a při dotazu, kde má prsa, začne chrochtat jako prase, protože se mu ta slova prostě pletou.

     S manželem už stojíme pevně nohama na zemi, nic neplánujeme, jen trpělivě odpovídáme na otázky a ve svém zájmu doufáme, že láska s Anežkou vydrží. Dcera zubaře je totiž v dnešní době výborná partie, a tak je vlastně dobře, že to přišlo takhle brzy.