Faldík sem - faldík tam, co já s ním jen udělám
Až do třetího ročníku jsem byla taková ta holka samá ruka, samá noha. Během roku se z té mojí kostnatky stala najednou ženská krev a mlíko. Chvíli jsem se sice cítila úžasně, konečně mi z výstřihu trčelo taky něco jiného než kosti a podprsenka mi nesplaskla jakmile zafoukal silnější protivítr, jenže když moje babička Karolína začala spokojeně hodnotit moje proporce a na závěr dodala – Ivanko, jsi pěkná -, věděla jsem, že je zle. Slovo pěkná zní u nás v rodině totiž trochu jako tlustá!!!
Svatý týden taky nabalil ještě nějaké to kilčo a deprese mi hupla za krk, ani nevím jak. Mladá a tlustá - v mých tehdejších očích vražedná kombinace. Dneska už vím, že ta kombinace měla znít spíš – mladá, blbá a s normální ženskou váhou, ale tenkrát bych si to stejně nedala vymluvit. Tenkrát jsem začala radši jednat.
Z těžce naškudlených peněz jsem si koupila úžasně drahé stahovací kalhotky. No, kalhotky. Tak se dají pojmenovat možná dnešní modely, ale tenkrát to byl obrovský kus béžovohnědé, tuhé, škrábající a nepoddajné látky. I babiččiny spoďáry by vedle nich vypadaly jako tanga. Nicméně já byla přesvědčená, že bez nich nemůžu odjet za kamarádkou na chalupu a tak jely gaťky na výlet se mnou.
Jak už jsem zmínila, nebyly nejlevnější, měla jsem tedy jenom jedny. Cítila jsem se v nich jako bohyně, zejména před jedním pánem tam odtud. Věřila jsem, že s jejich pomocí HO lapím do svých sítí (Ano – až tak jsem byla naivní – blbá). Byl starší, vždycky jsem pro takové muže měla slabost, krásný a hlavně chodíval večer co večer běhat kolem kamarádčiny chalupy. Já zase večer co večer přepírala ten skvost.
Asi čtvrtý den, když jsem u zadního plotu opět tajně věšela svoje bombarďáky, se mi málem zastavilo srdce.
„Moc hezkej kousek, to je váš?“ zeptal se mě někdo za plotem.
Po zjištění, že jde o mého idola, jsem měla jen dvě možnosti. Buď spáchat na místě sebevraždu nebo lhát. Zvolila jsem tu druhou variantu. Lhala jsem!
„Kdepááák … to jsou babičky, já je sem jen věším …, víte, ona nemůže na nohy,“ koktala jsem a byla rudá až na partiích, které byly až do předchvíle výhradním rajonem právě diskutovaného kousku (kusu!) oblečení.
Nevím, co si tenkrát myslel. Uculil se a běžel dál. Pohřební chůzí jsem se došourala do baráku a ze zoufalství se snažila opít třetinkou zvětralého piva, říznutého kapkou hopsinky. Druhý den už kolem neběžel.
Nastal čas vrátit se do pracovního procesu. Natáhla jsem si tu svoji nádheru, hodila tašku přes záda a šlo se na autobus. Pořád jsem ale nepřestávala doufat, že ho třeba ještě cestou potkám a rozeběhneme se proti sobě jako v romantickém filmu. To jsem ještě netušila, co mě čeká! Můj splín a zatmění mysli způsobilo, že moje nohy zapomněly, která je levá a která pravá. Z toho svahu jsem se kutálela dlouho. Všechno mě bolelo a kamarádka rozhodla, že bude jistější, když se stavíme u doktora. Rána na koleně byla docela hluboká a krev mi tekla i do bot.
Na ambulanci mi sestřička podala ručník, abych se omyla od hlíny. Pak mi řekla, ať se svleču do spodního prádla a počkám. Pan doktor prý přijde hned. Tak jsem tam tak stála umytá - neumytá (hlína s vodou mi na těle vytvořila souvislý povlak bahna s lehkým nádechem do krvava) ve spodním prádle a dírou v noze. Ve vedlejší místnosti bouchly dveře. Nevěděla jsem o její průchodnosti s ordinací, tudíž jsem nečekala, že by na mě někdo mohl vidět, natož mě oslovit.
„Máte asi moc hodnou babičku,“ ozvalo se z pozarohu.
Koukala jsem jako puk a nechápala, co se děje.
„Já jen, že je od babičky moc hezký, že není lakomá,“ formuloval ten hlas přesněji a vlastně už ani nemusel.
Najednou stál přede mnou v celé své kráse – ON – pan doktor. Ukazováčkem mířil na moje stahovačky a potutelně se usmíval. Nečekala jsem na nic, popadla jsem svoje věci a utekla.
Koleno se nakonec zhojilo samo. A duše? Ta taky!!! Možná hlava občas vykazuje známky otřesu, ale takových nás běhá po světě určitě víc. Takže……
Chceš-li spoutat svoje půlky,
i když v nich máš třeba důlky,
zapoj mozek, všechny části!
Nenechej se módou másti!
Ať si letí třeba kosti,
lepší je mít masa dosti!
To – co máš tam, to je tvoje!
A to se holt nemaskuje!
Kalhotky skončily ještě toho dne v koši a já tímto zdravím doktora "kruťase" a všechny normální ženské!!! všechn
Ivana Vejvodová
Nebuď baba, pochlap se!
„No tak mi poraď,“ loudila jsem na osmiletém synovi aspoň jedno písmenko, když jsme hráli slovní hru Šibenice, kterou dostal od Ježíška. Jen se škodolibě usmál a posunul o další políčko, aby mi mohl oběsit hlavu.
Ivana Vejvodová
Obráceně a zvráceně!
Když jsem před pár dny chystala mikulášské balíčky pro svoje děti, zjistila jsem, že spravedlnost už asi neexistuje. Ona se totiž člověku většinou nevyplatí, a nakonec trpí ten, kdo to myslel dobře.
Ivana Vejvodová
Hledám ďábla, značka - potřebuju upsat duši
„Ivanko, máš košilku?“ zní mi v uších otázka mojí osmdesátičtyřleté babičky pokaždé, když teploměr nemilosrdně sjede zase o něco blíž nule. Jsem nepoučitelná a zase ji nemám. Zato mám pěknou rýmu a kašel. Jenže dneska si říkám zlatá rýma.........
Ivana Vejvodová
Dejcháš, hejbou se ti prsa!
Donedávna poslouchaly moje uši, že jsem ještě mladá a nemám z toho či onoho rozum. Jak já se těšila, že jednou nastane doba, kdy já budu ta „nejchytřejší“, ale dneska už bohužel vím, že to byl jen další znak mé nezralé naivity a rozumové absence.
Ivana Vejvodová
O spěchání a píchání
Z čekárny je slyšet hádka dvou mužů, který z nich by měl jít dřív na řadu. Oba děsně spěchají. Pořadová čísla se zdají být zbytečná, protože ve frontě by se ta pozice prý určitě hlídala líp, ačkoli tu projdou za tři hodiny i tři stovky lidí, a řada z nich by stát ani nevydržela. Ale fronta by podle nich byla jistota, přitom stačí na tabuli sledovat to svoje číslo. Někdy je to čekání opravdu na dlouho. Čas plyne....
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
Prodej pozemek Bydlení, 45m2, Mladá Boleslav, Čejetice
Mladá Boleslav
3 000 000 Kč
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html