„Tvůj syn má na hlavě veš. Dělej něco!“ ječela jsem na inženýra do telefonu. „Tuto problematiku budu řešit navečer,“ odpověděl mi ze schůze šeptem.
Usmívaje se společensky na své kolegy potichu do sluchátka dodal: "Pošli mi propozice esemeskou." O dvě hodiny později se mi ozval z lékárny. „Tolik peněz, abych mohl zaplatit všechny ty odvšivovací přípravky, fakt nevydělávám.“
V duchu jsem své kamarády narychlo rozdělila na dvě skupiny. Prioritu jedna dostali ti dříve zavšivení, kteří boj nad tímto nepřítelem již vyhráli. O první místo se podělily učitelka v mateřské školce a lékařka s dětmi v alternativním vzdělávání, kde je přítomnost vší otázkou prestiže a známkou bio-lifestylu.
Lékařka dlouze hovořila o tom, co proti tomuto parazitu rozhodně nezabírá. Navrhla syna ostříhat a odstěhovat se. Učitelka doporučila nasadit mu na hlavu pytel na odpadky - avšak bez odpadků.
Během další půlhodiny jsem si z internetu zjistila vše o vši. V zoufalství jsem sáhla i k diskuzním fórům. Ivunkakrafalka doporučovala „šampónek na pejsky a namazat tea tree oil za ouška.“ Remcalka99 radila „polít hlavu octem a nacpat povlečení do mrazáku.“ Nejmenovaná televize hlásila: "Přežehlíte-li si účes žehličkou na vlasy, hnidy explodují.“
Po 30 minutách u počítače mi bylo jasné, že vši mají nad člověkem navrch. Byla jsem zralá užít vnitřně zaručený trik číslo pět: „silnou slivovici nechte několik hodin působit.“
Rozhodla jsem se na sobě preventivně zkusit vše najednou. Vynechala jsem pouze návod od jakési Terterunky: „Holky, naše bábí nám mazala hlavu majonézou.“
Inženýrovu poznámku: „Vždyť ty přece ve vlasech žádné vši nemáš,“ jsem ignorovala. Smíchala jsem alpu s olejem, přidala ocet, přípravky z lékárny, tea tree oil a nasadila jsem si na hlavu igelitový sáček do koše.
„Po té své kúře nebudeš mít na hlavě ani veš ani vlas“ zhodnotil mou vizáž inženýr a donesl dvacetimetrovou prodlužovačku, kterou natáhl chodbou. „Ty chceš chytat vši do lasa?“ Inženýr mávl rukou, zapojil do prodlužovačky elektrický strojek na vlasy a jal se s ním synovi zkracovat účes.
„Tvůj styl vybíraní vší je prostě nemožný,“ konfrontovala jsem později inženýra s realitou, když na vzdálenost dvou metrů pohlédl na mé vlasy a konstatoval: „Nic tam nevidím, máš to dobrý.“
„Měl by sis nastudovat, jak primáti vybírají mláďatům z kožichu parazity.“ zhodnotila jsem jeho přístup. Inženýr mne poslal do ZOO, prý abych požádala o pomoc opice v pavilónu goril. Pak zvážněl, vyskočil a rychle vynesl z bytu naši kočku.
„Myslíš, že to ten kluk chytl od ní?“ přemýšlela jsem nahlas. Inženýr se na mne znechuceně podíval. „Kočka je řádně očkována a za krkem má ampuli proti parazitům.“ Zavrtěl hlavou: „Poslal jsem ji ven, aby od vás přece jen něco nechytla.“
