„Pojď se podívat! Spravil jsem ty brzdy,“ zavolal na mne inženýr.
„Vážně to znamená, že přestane na displeji problikávat červený vykřičník?“ chtěla jsem vědět.
„S pískáním je konec,“ oznámil mi inženýr pyšně. „Teď při brzdění uslyšíš jen takové čvacht, čvacht. A dá rozum, že to už nejsou brzdy, ale přední náprava."
Koukla jsem se do vozu a optala se, proč tam, kde jsem doposud mívala loketní opěrku a střední sloupek s krytem řadící páky, mám teď díru, a kde vlastně vůbec mám onu řadící páku.
„To jsou všechno jenom takové kosmetické úpravy,“ odvětil mi inženýr.
Podotkla jsem, že tento nový design nesplňuje mé představy o vkusném interiéru vozu a že si teď nemám kam dát kapesníky a loket.
Inženýr řekl, že nechápe, co se mi nezdá: „Každý jiný by se s nadšením kochal, jak vevnitř funguje zamykání řadicí páky.“
„Aspoň to auto teď nemusím zamykat,“ zhodnotila jsem jeho stav.
. Inženýr se chytil za hlavu a zvolal: „Ty nemáš vůbec představu, co se letos nejvíc krade!“
Pak se dušoval, že nandávat krytku je v tuto chvíli holý nesmysl, protože přece bude výhledově měnit přední nápravu a tlumiče.
„A ještě elektrický ovladač zrcátek,“ doplnila jsem a připomněla, jak v každé pravotočivé zatáčce vypadne a visí na drátkách tak dlouho, než prudce zatočím doleva.
„Ovladač nechvátá," vyjádřil se inženýr. „Jednou máš zrcátka nastavena a nějaké zbytečné hýbání je stejně jen opotřebovává.“
Navrhla jsem tedy, aby vyměnil autorádio, neboť je špatně ovladatelné a navíc nehraje, což je u rádia poněkud na škodu.
„Ale je to Kenwood!" podivil se inženýr, proč se chci takové perly zbavit. „Dobře, příští víkend do auta trochu sáhnu," dodal.
Preventivně jsem ho upozornila, že si nepřeji, aby tento vůz skončil v garáži ve stejném stavu jako Seat, který tam zřejmě čeká na Godota.
„Nečeká na Godota, ale na nejlepšího autoklempíře v Čechách pana Loudu, který toho má moc,“ poznamenal inženýr.
Poté se zasněně zadíval do dálky a dal si ruku na srdce: „Kdybys viděla, jaké zázraky dokáže pan Louda udělat s kapotou!"
Řekla jsem inženýrovi, že bych velice ráda na vlastní oči v naší garáži viděla Loudovy zázraky. Zatím však na předním sedadle, kam jsem si chtěla odkládat kabelku, leží změť kabelů vedoucích neznámo kam.
„Hlavně mi tam nepokládej kabelku!" vyděsil se inženýr: „Mám to tam nahozené. Už jen nandám přední kola, kapotu, přístrojovku, přední dveře, blatníky a volant,“ vypočítal inženýr a pohlédl směrem do garáže: „I když místo volantu by se dalo řídit hasákem!"
Pak se na mne obrátil a přesvědčivě prohlásil: „Prostě už chybí jen poslední drobné detaily."
