Ostrava není zrovna místem pořádání velikých a mediálně přitažlivých výstav výtvarného umění. Chybí dokonce i pořádná galerie se stálou expozicí jinak krásné a hodnotné sbírky obrazů. O to s větším zájmem vítám vše, co se v Ostravě na tomto poli děje.
Gustav Klimt-Judita, 1904, Ostravská galerie
Ale jak se říká, někdy méně je více. A pro ostravské výstavy výtvarného umění to myslím platí dvojnásob!
Možná jako první u nás měla asi pře dvěma lety v Ostravě premiéru trošku nezvyklá výstava , a to ve stylu tzv."one man show, přesněji woman", tedy výstava pouze jediného obrazu. Ale zato toho nejen nejcennějšího, ale opravdu nej-nej, který je součástí ostravských sbírek. Tedy nejen jeho, ale samozřejmě i vše o autorovi vč.mnoha kopií obrazů stejného nebo podobného motivu. Mluvím o Gustavu Klimtovi a jeho Juditě, ketrých namaloval sice víc a pokaždé jinak. Ta ostravská se mi zdá asi opravdu nejkrásnější, na výstavě je bylo možné porovnat, no ano, jsem patriot :).
Na jaře skončila výstava s podivným názvem Sváry zření, možní ta nejlepší, kterou jsem v Ostravě kdy viděl. Přehlídka nebývalého rozsahu těch opravdu nejkvalitnějších českých děl z obrazáren celé republiky z období přelomu 19. a 20.století. Dům umění hostil veškeré tehdejší velikány výtvarného umění počínaje třeba Antonínem Slavíčkem a konče tajemným Josefem Váchalem nebo Janem Zrzavým s Josefem Čapkem.
A právě v těchto dnech probíhá další akce s názvem Ostrava?. Aneb výstava výtvarného umění Ostravy. Přehlídka toho nejlepšího, co vzniklo nebo se váže k Ostravě nebo k nejbližšímu regionu. Návštěvník může obdivovat díla , která vznikala v rozmezí více než sta let, ty nejstarší obrazy soupeří s díly z padesátých let či let současných. Na stěnách visí obrazy, pod nimi na zemi málem zakopneme o kovového jzevčíka. Celá výstava je rozdělena do částí, které obdivovatele zavedou mezi díla ze sbírek ostravské galerie nebo např.významné federerovy sbírky, ale i soukromých sbírek současného umění. Obdivujme obrazy Jana Preislera, Václava Špály nebo Antonína Hudečka. K vidění jsou díla nejen významných regionálních umělců, ale i těch, co svoji tvorbu nebo pobyt spojili přímo s Ostravou. Fascinaci industriální černou realitou tak mnozí ztvárnili i na plátně. Co třeba Jan Zrzavý a jeho nezapomenutelné ztvárnění ostravských hald, Oskar Kokoschka nebo Helena Salichová?
Přiznám se, že starší umění mě oslovuje více než to nefigurální současné. Možná více fotografie a různé kovové skulptury, než obrazy. Ale kdo ví, co na to budou říkat lidé za sto let.
Každopádně, výstava stojí za podívání, kde jinde uvidíte třeba bronzovou kaluž a Slavíčkovu krajinku pěkně pospolu?
A malá kuriozita nakonec. Pokud chcete, místní fotograf vás zadarmo vyfotí s dílem, které se vám nejvíc líbilo a obrázek vám vytiskne na počkání.
