Výstup na nejvyšší kopec (2248m) v Západních Tatrách jsme podnikli sice již v září 07, ale sněhu bylo nahoře možná trošku víc než nyní v lednu. Bystrá se tyčí téměř na rozhraní Západních a Vysokých Tater, tedy uprostřed celého tatranského masivu. Je to úžasné místo s kruhovým rozhledem nejen na Západní a Vysoké, ale i na Nízké Tatry na jihu. Navíc, není tak extrémně oblíbená jako Roháče, takže se člověk nemusí bát, že půjde v procesí turistů :-)
Asi v půl deváté vyrážíme z parkoviště na Podbánském směr Bystrá dolina. Pohodlná lesní cesta vede asi půl hodiny po tatranské magistrále směrem na západ. Konečně jsme u směrníku, který ukazuje doprava a říká, že na Bystrou je to cca 4 hodiny. Prudší lesní výstup, mýtiny a už jsme u říčky se stejným jménem jako má dolina i kopec nad ní. Tedy Bystrá. Stále stoupáme proti proudu, říčka je dravá, vodnatá, napájena z tajícího sněhu, ketrý v Tatrách napadl již začátkem září. Lesy kolem řídnou, vidět jsou však pouze strmé travnaté svahy doliny. Říčka se mění potok, vysoké traviny kolem jsou polehlé, popálené od mrazu. Konečně se před námi něco zaleskne, zabělá a vykoukne zasněžená špička hřebene, že by náš dnešní cíl?
Pomalu se blížíme k závěru doliny, travnatý ráz je stále více kamenitý. Z dravého potoka se stal potůček, stezka se od něho odvrací, konečně vnímáme božský klid všude kolem. Nikde ani živáčka. Dostáváme se na rovinu na úroveň Bystrých ples, která se třpytí v samotném konci doliny pod skalisky Bystré a její mižší sestry Nižné Bystré.
Kolem dokola skály, klid, zbytky sněhu, slunce svítí jako v létě, temně modrá obloha nad námi. Fouká svěží větřík. Sedneme do trávy a vychutnáváme tyto okamžiky, které se nedají samozřejmě nijak popsat nebo jinak vyjádřit. Doplníme energii a vyrážíme směrem nahoru!
Je nutné vylézt na hřeben, po kterém lze dojít až na vrchol. Vede tam úzká klikatá pěšinka, která je ale zasněžená, takže se boříme do půl lýtek v mokrém firnu. Otevírají se úžasné výhledy západním směrem přes hřeben Nižné Bystré, pomalu vykukuje hřeben Otrhanců a nakonec v dálce Baraněc. Bystré plesa dole nejsou dvě, ale vlastně tři, pohled jak z letadla. Konečně jsme na hřebeni. Přiznám se, že nic tak úžasného jsem ještě neviděl. Na východě se z boku tyčí hradba špičatých skal Vysokých Tater, zasněžených, ozářených sluncem. Odhazujeme batohy, leháme a čumíme. Fotíme jak urvaní.
Pomalu se vydáváme po zasněženém hřebeni k ještě dost vzdálenému vrcholu. Čím jsme výš, tím je sousední Velká Kamenistá stále menší a pomalu odkrývá pohled na klikatý hřeben najzápadnější části Západních Tater-Červených vrchů. Ty potom již navazují na Svinicu, první štít Vysokých Tater.
Konečně jsme na vrcholu. Jsme na nejvyšším kopci daleko široko, vyšší jsou na východě až Vysoké Tatry. Vrcholová fotka, nahoře je už více lidí, Poláci z opačné strany Tater.
Rychle sestupujeme severním směrem na hlavní hřeben a dále do Pyšného sedla. Kamenistou dolinou obcházíme masiv Bystré z východu a po nekonečných dvou hodinách se vracíme zpět na parkoviště v Podbánském. Sundat ortézy a směr domov.
