Sousedovic kluk dělá kravál už několik let

Sociální IQ mladého souseda v podprůměru a z toho pramenící bezohlednost a neschopnoust bezproblémového soužití s okolím. Tak toto je, zjednodušeně řečeno, asi noční můra mnoha obyvatel naší demokratické vlasti.

Slovy klasika, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat. Bohužel, klasik žil počátkem minulého století, ale já věřím, že tehdy by záležitost s hlučným sousedem vyřešili raz dva. V naší demokratické současnosti, kdy si každý může vyložit pojem "to je moje věc" po svém, je to ovšem takřka neřešitelný problém.

Pro ilustraci uvedu pouze dva příklady z poslední doby, kdy nám mladík ze sousedovic řadovky "zpříjemnil" noc. Shodou okolností jsou páteční, ale párty za stěnou se obecně pořádají kdykoliv. Již několik let.

Večer, příchod kumpánů obou pohlaví a rozjezd hlasité párty. Alkoholu bylo zřejmě víc, rozjařené řvaní odvedle začalo již o něco dřív, než "normálně". O půlnoci se ozvalo ze střechy tlumené žuchnutí, jakoby z výšky spadl pytel brambor. Párty vedle "nerušeně" pokračuje. Za nějakou dobu nás z polospánku vytrhují modré blikače hasičů, záchranky a policie. Hasiči na střeše. Celá akce končí složitou operací s výsuvným žebřííkem, kdy hasiči sundávají ze střechy opilého maldíka, který z jakéhosi neznámého důvodu neuměl slézt zpátky po žebříku na sousedův balkón. Při nakládání "chudáka postiženého" do sanitky se s ním jeho spolupijící přátelé dojemně loučí, velká junda, konečně nějaké zpestřední. Kolem druhé hodiny ranní show končí, párty může nerušeně pokračovat.

Jiný večer, stejná vesnice. Příchod kumpánů obou pohlaví a rozjezd hlasité párty. Tentokrát opravdu hlasitá, především subwoofer odvádí poctivě svoji práci. Nízké kmitočty elektronických nástrojů se tlačí stěnami do celého patra. Kumpáni odjíždějí a přijíždějí. Jakoby to nestčilo, podobně hlasitě si pouštějí hudbu i v autě a nechávají otevřené dveře. V noční stichlé ulici je to slyšet i přes zavřená okna. Kravál pokračuje až do cca 7 či 8 hodin v sobotu. Asi chudáci vysílením usnuli.

Možná se divíte, jak je možné, že kluk, věkově snad ještě v kategorii "teen", nás může takhle šikanovat. Cožpak bydlí v celé řadovce sám a rodiče nezasáhnou? Ano i ne.

Přízemí obývají prarodiče, kteří svého vnuka chrání, snad instinktivně, protože vyrůstá bez otce. Prý nic neslyší, a když ano, prý na ně vnuk nedá. Navíc jezdí na chatu, a opravdu veliké mejdany se dějí za jejich nepřítomnosti. A co dělají rodiče? Matka od synových cca šestnácti let trávila stále více času mimo, nyní již se synem nebydlí vůbec, takže tomuto hošíkovi spadl "prázdný barák" téměř do klína. A jak to asi může dopadnot, když je kluk od šestnácti téměř nekontrolován?

Nic nespravily stížnosti a výhružky v opravdu všechny denní i noční doby, počínaje klukem a konče matkou, storosta také nezmůže ze zákona nic, musíme mít nejdříve alespoň zápis od městské policie, že opravdu zjistili v době nočního klidu jeho rušení (ano, jednou jsme je zavolali a když přijeli, mladí hudbu jednoduše na chvíli stáhli a my nakonec vypadali jako pitomci), aby se mohlo zahájit alespoň přestupkové řízení s jediným výsledkem a to pokutou několika stovek.

Nejhorší na celé situaci je, že se sousedé tváří, jako bychom všechno schválně zveličovali. Poslední vyjádření matky je dostatečně výmluvné: "Proč jste se stěhovali do řadovky, když chcete mít klid? Kluk má osmnáct, tak si to řeště s ním". Babička svůj postoj vyjádřila sklopením hlavy. A hoch? "Ve svém bytě si můžu dělat, co chci." Nezájem cokoliv řešit. Ano, teď to již není téměř možné, když byla léta zanedbávána základní rodičovská výchova a zcela opomenuto předání elementárních návyků chování ve světě lidí. Od určitého věku již opravdu nelze uplatňovat mateřskou výchovu, zvlášť, když byla zanedbána v době, kdy jí bylo třeba. Na druhé straně, pokud by byl zájem a vůle mladíka usměrnit do patřičných mezí, nějaká represe by se určitě našla. Večer zákaz vstupu cizích osob do bytu, zakázat pořádání jakýchkoli mejdanů, preventivně nenechávat dům prázdný pouze jemu napospas, atd. A důsledně opatření vyžadovat a kontrolovat. Ale již fakt, že by existovala tato vůle něco řešit, odporuje současnému stavu, který by nikdy nenastal. Je to neřešitelný problém?

Svět lidí od vedle je mi cizí a jsem rád, že do něho nepatřím.