Rakety, Rusko , Obama, zajímá to ještě někoho?

Chystá se schůzka, na které státníci, kteří shánějí politické body, podepíší dohodu o vyřazení části svého stařičkého jaderného arzenálu. Co myslíte, je důležité, jestli zde bude hrozba dvou nebo jednoho tisíce atomových pum na každé straně?

Myslím, že i sami tuzemští politici tomu nepřikládají valnou důležitost. Mimo jiné o tom svědčí i nevalný zájem médií, domácí politika před volbami vítězí samozřejmě i u nás, když už se píše o summitu, tak více o  technických a logistických problémech, než o významu samotného protokolu, který bude podepsán tentokrát v Praze. Důležitější bude možná osobní setkání obou prezidentů, ale co si na schůzce doopravdy řeknou, se stejně později nedozvíme, možná snad pouze to, že vztahy mezi Ruskem a Amerikou jsou výborné (hlavně poté, co Obama odpískal radar v Brdech). Obávám se ovšem, že Obama slíbí Rusům další ústupky v otázce sfér vlivu, tentokrát opět na úkor střední a východní Evropy. Potřebuje klid na své domácí scéně a  ne neustálý tlak a vyhrožování Ruska, pokud se mu někdo tlačí do jeho "výsostných vod".

O co důležitější by bylo, a dnes pro svět daleko prospěšnější, kdyby se byli schopni domluvit alespoň na minimu ve společné zahraniční politice, na společné podpoře při likvidování islámské teroristické hrozby, nebo třeba na definitivním dořešení otázky Kosova (média už to nezajímá), tohoto státu-nestátu, ke spokojenosti jak Srbů tak Albánců. Nebo tam budou modré přilby navěky? Ale mocenské ambice velmocí a moje naivita jsou asi nekonečné.

Podepisovaní smluv o tzv.odzbrojování se stalo již jakýmsi folklórem, který ovšem žádné odzbrojení nikdy opravdu nepřinesl. Ať již odzbrojení v oblasti jaderných, nebo konvenčních zbraní. Jaderný arzenál je třeba také obnovovat, staré zbraně likvidovat, nové vyrobit. Tak proč tomu nedat mediální rozměr a publicitu? Několik stovek těch nejstarších pum zlikvidujeme a ještě při tom budeme mávat masám-voličům. A o tom, co se současně děje ve vojenských laboratořích po celém světě, ani nechtějme vědět.

Má vůbec význam odzbrojení americko-ruské, když nikdo jiný o odzbrojení ani nehlesne, počínaje arzenálem francouzským a britským, a  konče u nevypočitatelných států třetího světa, které jaderné zbraně buď dávno vyrábějí nebo o ně usilují. Írán se směje všem a dokud bude mít ropu a plyn, tak se smát bude dál. Jadrenými bombami se dnes vyzbrojují země, kde se musí na druhé straně na dálku adoptovat děti, aby vůbec mohly chodit do školy. V KLDR zkoušejí raketu za raketou, i když jsou závislí na potravinové pomoci. A až vyschne dolarová pomoc Pákistánu, kdo asi bude rozhodovat o raketách tam?

A Číny se bojí všichni. Nemusí odzbrojovat (naopak, její výdaje na zbrojení jsou rok od roku větší), nemusí řešit skleníkové plyny (je přece ve vývoji).

A v Praze se bude podepisovat dokument :)