Je teprve sotva pár týdnů po volbách a začíná se pomalu ukazovat, jak to Paroubek a spol., nechť je jim politická země lehká, se svými jednoduchými oranžovými sliby vlastně mysleli. S těmi "obyčejnými lidmi" se zrovna moc nepočítalo.
To, co se povedlo ČSSD při krajských volbách, tedy nahradit jakýkoliv, třeba i minimální program rozvoje jednotlivých regionů, populistickým bojem proti zdravotnickým regulačním poplatkům, se napodruhé již neopakovalo. Něco na tom velmi starém rčení, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky, asi bude.
Jaké bylo asi první zklamání voličů levice, když se socialističtí hejtmani po svém nástupu do krajských paláců s velikou pompou dali do slibovaného rušení poplatků a ono se to již tehdy zadrhlo. Svým voličům jaksi v kampani zapomněli říct, že jejich sliby jsou vlastně realizovatelné, a to ještě na samé hraně zákona, pouze v krajských zdravotnických zařízeních a na ostatní vliv nemají.
Na celostátní úrovni se stal boj proti poplatkům socialistickou metou č.1, stála dokonce i za svržení vlády uprostřed svého funkčního období a ještě při předsedání EU. Vláda byla odstraněna, poplatky zůstaly, dokonce ani nové volby, po kterých ČSSD tolik volala, se nekonaly. Poplatky se však ale opět staly jedním z ústředních motivů boje socialistů proti zlu napáchanému pravicovou vládou Mirka Topolánka, boje za spravedlnost pro obyčejné lidi i v poslední superdlouhé volební kampani do parlamentu. "Bojujeme", "hlasujeme", "slibujeme" na nás křičelo z oranžových bilboardů snad ze všech možných koutů.
Všemožné sliby nakonec nezabraly. Je pár týdnů po volbách a místo toho, aby se krajští vládcové byli v prsa a křičeli, že oni obyčejné lidi neopustí, nechtějí už dále vyhazovat peníze, za něco, co jim už žádné hlasy nepřinese. Přestaneme proplácet regulační poplatky, obyčejní lidé nás vyšplouchli, tak ať cálují. Na celostátní úrovni se mezitím analyzuje, odchází, vyčítá, vyhazuje a shazuje vina na druhé.
ČSSD by měla především analyzovat, co jsou vlastně zač jejich voliči z průzkumů, kteří k volbám nakonec nepřišli. Slyšeli jsme již hodně zasvěcených analýz, proč volby dopadly, jak dopadly. Myslím, že konec Paroubka se začal odpočítavat v okamžiku, kdy on sám, nebo někdo z jeho družiny, v jakémsi poblouznění prohlásil, že všechny sliby splní, až na to bude tato republika mít. Přesně takhle to zaznělo asi měsíc před volbami z rádia a já si tehdy uvědomil, že se asi někdo mezi samými sliby pěkně uřekl. A paroubkovi voliči zbystřili. Proč bychom je volili, když nám nic nedají? Kašlem na to, jedeme na chatu. Takto by se velice zjednodušeně dal charakterizovat typický volič ČSSD. Vrátí se zpátky, až bude zase z čeho rozdávat.
