Jsme skeptičtí burani, co jsme si zadali s komunisty?

Po přečtení rozhovoru s psychologem Hubálkem v sobotní MF Dnes to tak možná vypadá. Třetina populace jsou pitomci, většina z nás pochází z venkova a toto z nás dělá burany, co navíc ve velkém kolaborovali s komunisty ...

Člověk by neřekl, kam se může rozhovor, počínaje povzdechy nad málo masovými oslavami sametové revoluce, nakonec až dostat.

Převládá skepse s vývojem ve společnosti, a proto lidé dostatečně neoslavovali. Hlavně tedy ti s menším IQ, protože nemůžou dostatčně docenit výhody svobody, tedy např.volného pohybu (neumí jazyky), ti co mají "ty králíci". Tady se určitě urzili všichni chavatelé domácí zvířeny :).  Za chvíli si ovšem pan psycholog poprvé odporoval, když si posteskl, že se oslav neúčastnili ani jeho studenti z UK, které nemůžeme určitě podezřívat z podprůměrného IQ. Že by i tady hrozila skepse? A co udělal pan pedagog pro to, aby především tito studenti (kdo už jiný?) byli hrdí na to, co se jejich přičiněním událo 17.listopadu 89 a na oslavy přišli?

Rozhovor se dostává k charakteristice povahy Čechů. Nedělal jsem si naděje, že někdo z "Čechů" veřejně zmíní nějaké naše kladné vlastnosti (sám nevím, jestli se vůbec dá mluvit o nějakých specifických vlastnostech různých národů), čekal jsem pouhé zopakování dalších klišé, která se většinou v souvislosti s povahou Čechů dokola opisují. Moc jsem se nezmýlil, na švejkování se nezapomnělo. Pan Hubálek ovšem přišel i s těžším kalibrem. Češi jsou burani. Snad i proto, že jsme přišli z venkova do měst za průmyslové revoluce (?), zde vychází z teorie původu českého maloměšťáctví historika Třeštíka. Lišilo se snad stěhování obyvatelstva z venkova do měst někde v Evropě od toho našeho? Jsem sice městský člověk, z pohledu mých předků více než pět generací, na venkově nežiju a ani nechci žít, ale urážet venkov tímto způsobem? Nemám pocit, že by někde žilo méně tzv.buranů než u nás.

Stále jsem čekal, kdy přijde na přetřes naše nechuť bojovat. Tato megastar mezi nepřebernými současnými klišé nesmí přece nikdy chybět, pokud se mluví o Češích. Dočkal jsem se. Revoluce v Česku začala jako poslední a byla "zase" sametová. Bylo by snad lepší, kdyby se střílelo jako v Rumunsku? Češi jsou málo bojovní, příkladem poslouží třeba i báseň levičáka S.K.Neumana. A potom si pan Hubálek odporuje v tom krátkém rozhovoru už podruhé. Pěje ódy na naše disidenty, jak to všechno dokázli v r.89 ukočírovat bez násilí. Tak co je vlastně dobře? Srovnávat Čechy s Poláky a jejich Solidaritou myslím také nebylo moc trefné. Vznik Solidarity byla zoufalá odpověď obyvatelsva na totální rozvrat polské ekonomiky, který se mimo jiné projevoval třeba i absolutním nedostatkem základních potravin. Při mé první návštěvě Polska někdy začátkem 80.let jsem se divil, že řezník má otevřeno pouze ve čtvrtek dopoledne a v samoobsluze byl v regálech pouze čaj a bonbóny. Toto u nás nehrozilo, ať již byli komunisté jací byli a vedli to tu také od deseti k pěti. A myslím, že nějaký výrazný odpor proti komunistům nebyl ani v dalších "spřátelených zemích". V rozhovoru už chybělo snad jediné, zrada prezidenta Beneše po mobilizaci v r.38 a nekonečné zklamání vojáků, kteří byli odhodláni bránit naši republiku. Tento komunistický mýtus bohužel přetrval u mnohých dodnes.

Je nutné být za každou cenu až tak kritický?