Jsme otroci jara

Nejsem určitě sám, kdo se jara právem obává. Každoročně se stáváme rukojmím postupného odhalování té druhé (a určitě té lepší) poloviny lidstva. Veškeré naše smysly jsou hozeny napospas brutálnímu  útoku feromonů ve 100% koncentraci! 

Foto: flickr.com

I letos se dočkáme. Jaro je za dveřmi, i když ještě občas zasněží. A potom to začne. Černé kabáty, černé kalhoty a teplé boty jsou již definitivně odloženy a alespoň na pár měsíců zapomenuty. Několik málo kusů oblečení musí stačit, co nejkratší, nejužší, výstřihy dole i nahoře, vpředu i vzadu. Na věku, hmotnosti a barvě nezáleží. Zrzky, blondýny, brunety. Člověk aby se z toho zbláznil. A všechno(y) kolem kvete(ou), pampelišky, tráva, kaštany. Tajemné vůně. A ony se nesou, kroutí  a natřásjí. A ptáci k tomu řvou.

Společné výlety ulicemi či nákupními centry s našimi partnerkami nejsou jednoduché. Na naše poblouznění s trhavými pohyby se netváří zrovna nadšeně. Ty zkušenější s pobavením kroutí hlavou a občas utrousí na naše konto vtipně-štiplavou poznámku o harašení. Ovšem volání jara odolá málokdo. Některé věci nám  holt byly naprogramovány moc a moc dávno a nikdy je nebudeme mít pod kontrolou.

Na ulicích začíná být značně nebezpečno! Kolony aut v ulicích zpomalují a dobržďuje se prudčeji než obvykle. Zpětná zrcátka přestávají sloužit ke sledování dopravní situace. Dění na chodnících v odpolední špičce nebylo totiž ještě nikdy tak zajímavé.  Doleva, doprava, dozadu (nahoru naštěstí ne). Nastal čas opět se objednat na rehabilitaci s krkem.

A romantikům začíná sezóna.

A většině chlapů peklo.

Doporučuje se zdržovat venku mimo pracoviště co nejkratší čas, na velké nákupy jezdit po 22.hodině. Pokud člověk musí využívat hromadnou dopravu, ideální je prý jezdit autobusem do práce kolem 5.00, to ještě všichni spí (doma nebo v autobuse). Pojistit to novinami a číst až úplně do konce. Chodit výhradně za mužskou zábavou, tedy na fotbalová utkání a maximálně do obchodů s IT technikou. Zásadně se vyhýbat čtvrtím s vysokými školami humanitních směrů. Nesedat na lavičky na náměstí. Maximálně opět s velkoformátovým tiskem.

Každý rok se na toto období tajně těším. A nejen kvůli úžasným barvám jarního města, zmoklých chodníků nebo vůním vlahého večerního vánku přinášejícího nekonečný optimismus, kdy je přece jasné, že všechno to krásné a letní už je zase před námi!