Někdy je mi z postoje tzv.mezinárodního společenství (odsuzující většinou všechno zlo páchané na bezbranných občanech, někdy také civilistech, dříve to byly ženy a děti) docela zle.
Tak nám na Břeclavské náměstí opět dopadly dvě rakety. Kromě rozbitých oken a výloh obchodů byl zraněn pochůzkář a dva zelináři. Vláda podala protest u všech mezinárodních institucí, kde mohla, a protože se ničeho nedočkala, zastavila provoz dálnice D1 a železnice na Slovensko. Příhraniční obce pociťují nedostatek uhlí a čerstvého pečiva. Mezinárodní společenství protestuje proti újmám, které vznikají bezbranným občanům na druhé straně hranice kvůli blokádě , kterou vyvolali jednotliví teroristé svými útoky z Bílých Karpat.
Zdá se vám to absurdní? Mě ano.
V Izraeli už od roku 1948 zažívají něco podobného dodnes. Dnes už je to idylka, jde pouze o ty rakety, v začátcích státu bylo hůř. Izrael byl napaden ( a naštěstí se nějak ubránil) svými sousedy bezprostředně po svém vzniku po odchodu posledního britského vojáka. Izrael je vůči raketám bezbranný. Tak jako nakonec každý. Co má dělat? Po dobrém to nešlo. Po zlém také ne. V zoufalství staví zeď. Teď zkouší blokádu území, odkud létají rakety. Říkají si, že se možná bezbranné obyvatelstvo chytne za nos a teroristy konečně vykope, začne budovat svůj stát a přestane vyhrožovat zničením Izraele. Izraelci nejsou bláhoví a ví, že je to zbytečné, ale náhoda je blbec. Možná vystoupí v televizi Gaza nějaký další syn bin Ládina a vyzve Palestince k rozumu a ke spolupráci.
Mezinárodní společenství zitím ostře odsuzuje křivdy páchané na bezbranném obyvatelstvu.
