Chvála sváteční kačeně

Nejkrásnější jsou drobné radosti. Pro mě už léta je to třeba sváteční oběd. Ale ne ledajaký. Musí to být pečená kačena s červeným zelím a pravým vídeňským houskovým knedlíkem. Žádným z obchodu, tím odporným kynutým, co je ohřívají ke guláši v hospodách.

Samozřejmě, kačenu si dnes člověk může dát v každé pořádné restauraci, i s tím červeným zelím a někdy i jedlým knedlíkem. Ale svátečnost okamžiku se mezi cizími lidmi vytrácí a potom i ta kačena už není, co by měla být. Kačena musí již dlouho dopředu vonět z kuchyně, smrad zelí při dušení musí zalézt do každého místečka v domě. Kačena se musí při pečení obrátit a podlít, horký pekáč musí spálit alespoň prsty jedné ruky. Omastek při obracení kačeny musí vyšplíchnout do trouby a připéct se.

Porcování a ujídání. Stolování. To je ten okamžik, kdy veškeré pracovní i rodinné starosti jsou tytam a všechno dění za okny přestává existovat. Není krize, není politika, není Paroubek, není Rath, nejsou recepty, není šrotovné. Bohužel, vniveč přicházejí i předsevzetí typu nebudu se zase přežírat, pouze tři knedlíky a nebudu mastit. Jasně. Skončí to u pěti knedlíků, zelí i kachna navíc, řádně omaštěno tou božskou slanou šťávou. Asi jedem, řekli by nutriční specialisté. Ale co, sváteční oběd je jen párkrát do roka.

A co teprve zákusek s kávou. Ten to dorazí. Ale naplno pracující játra potřebují rychlou energii k odbourání tolika tuku, a proto se zákusky po svátečních obědech podávají a kupodivu nikdo neprotestuje. Jojo, tentokrát byl malinový dort.

Mám rád tyto chvíle rodinné pohody, když můžou u stolu sedět všichni, co tam sedět mají. Když se nemusí řešit nic důležitějšího než kolik květů vykvetlo na té krásné orchideji a jak je venku krásně. Dopíjím kávu, hlasy okolo přestávám vnímat. Dívám se z okna mého bývalého dětského pokoje, kde se vlastně za ta léta nic nezměnilo, pouze starý psací stůl byl nahrazen tím jídelním. Tady jsem mastil své první "s" a "t" do sešitu Jč-psaní, tady jsem šprtal k maturitě, a později na každou další zkoušku z takových strašlivostí jako byla matematická analýza či teorie elektromagnetického pole. Stromy venku jsou větší, panelák naproti stejně šedivý jako kdysi. Jde vidět i pár oken školy, stále je tam ta zelená roleta jako tehdy. Jako vždycky. Začínají se mi zavírat víčka. I ta kačena byla stejně dobrá jako vždycky.