Česko se chce inspirovat Německem a zavést kratší pracovní týdny. Pro jsou odboráři, podniky i velké strany.
Výše uvedený titulek jsem si dnes přečetl v novinách. Je vidět, že se čím dál více blížíme vysněné komunistické společnosti. Ekonomický analfabetismus současných politiků je mnohem horší než jsem si myslel. Snaha zlíbit se lidem za jakoukoliv cenu je zcela logickým vyústěním všeobecného volebního práva.
Zavedení všeobecného volebního práva bylo zcela rozhodujícím cílem socialistů. V Evropě se jim ho podařilo v mnoha zemích prosadit na počátku minulého století. Krvavé plody uplatňování všeobecného volebního práva jsme poznali už několikrát. V třicátých letech se svým populistickým programem vyhrávala volby v Německu NSDAP. Z tohoto úspěšného programu těží mnohé socialistické a komunistické strany dodnes. V podstatě z něj pouze vypustili nacionalistický aspekt.
V poválečném Československu navázali na své předválečné volební úspěchy komunisté. Hodně jim pomohlo, že jejich ruští kolegové zničili nacionalistickou konkurenci, která je v předválečných volbách vždy odsouvala až na druhé místo. Společně se socialisty Československo ovládli a po vzoru bolševiků volby v podstatě zrušili. Demokratické volby by je v budování socialismu zbytečně zdržovaly. Díky tomu se jim podařilo vybudovat socialismus mnohem rychleji než jejich západním kolegům.
V západních zemích bylo budování socialismu zdržováno občasnými volebními neúspěchy. Ty byly důsledkem toho, že se jim občas něco nepovedlo. Příčinou neúspěchů je rozpor socialistických ideí s ekonomickou realitou. Ekonomická realita je však rozhodujícím faktorem, který určuje reálnou životní úroveň lidí. Proto se některým jiným politickým stranám občas podařilo přesvědčit voliče k tomu, aby negativní důsledky budování socialismu poněkud napravily.
Ekonomický výkon však vyžaduje úsilí, které je pro většinu lidí příliš nepohodlné. Volební neúspěch nesocialistických stran je proto zákonitý. Budování socialismu proto stále pokračovalo a jeho občasné zdržení vytvořilo rozdíl ve výkonosti západních a východních ekonomik.
Lidé žijící v zemích, které byly v budování socialismu nejdál, byli nespokojení, protože vnímali vyšší životní úroveň svých západních sousedů. Usoudili správně, že je to způsobeno demokratickými volbami. Dodnes však většina lidí nechápe, že příčinou většího bohatství západních zemí nejsou primárně demokratické volby, ale skutečnost, že tyto volby zpomalují budování socialismu.
Přáním drtivé většiny lidí je mít se dobře, tedy mít co nejvyšší životní úroveň. Životní úroveň se však odvíjí od vlastnictví majetku. Vlastnictví majetku však vzbuzuje u těch, kteří ho mají méně závist. Lidé si tedy přejí, aby ostatní měli méně majetku, než mají oni sami. Znárodnění tedy bylo jen revoluční změnou, ke které systém s všeobecným volebním právem zcela zákonitě směřuje. Okrádání bohatších spoluobčanů je v podstatě limitováno pouze jejich množstvím. Čím je bohatších méně, s tím širším souhlasem se jejich okrádání setkává. To co kumunisté díky totalitě zvládli za pár let, může socialistům trvat desetiletí. výsledek však bude v podstatě stejný.
Lze očekávat, že se návrh, aby měli lidé v pátek volno a to proplácel stát, setká s širokou podporou. Páteční volno však bude proplaceno jen firmám, které splní podmínky, které jim stát stanoví. Stát nemůže proplatit páteční volno všem. Stát neprodukuje žádné zdroje, stát jen přerozděluje. Politici toto přerozdělování demagogicky maskují. Demaskovaný titulek by zněl takto:
V pátek máte volno, zaplatí vám ho ostatní, kteří budou v pátek pracovat.
