Současná krize je rozporem mezi lidskými potřebami zdrojů a dostupností peněz. Rostoucí zisky bank jsou v ohrožení, proto banky prosazují reformy, které zhorší přístup většiny lidí ke zdrojům. Následkem bude další pokles lokální poptávky a prohlubování krize.
Zdroje jsou přerozdělovány třemi způsoby. Rodinou, silou a trhem. V historických dobách převažovalo rodinné sdílení a rozdělování zdrojů. Na základě síly rozdělují zdroje především státy. Státní zřízení nahrazuje silový boj prosazováním pravidel. Moderní státy sílu vtělí do zákonů na základě vůle občanů. Vládci riskují, pokud jsou zákony v rozporu s vůlí lidí schopných projevit svoji sílu.
Vznik států vytvořil podmínky pro rozvoj trhu (peníze, majetek). Trh se stává stále významnějším způsobem přerozdělování. Vývoj trhu urychlil vývoj lidské společnosti a vyvolal průmyslovou revoluci. Technologie i trh zcela změnily lidskou společnost. Lidé odcházejí ze zemědělského prostředí, které vytváří vhodné podmínky pro rodinné přerozdělování. Městský život v průmyslově rozvinutých městech rozvolňuje rodinné vazby. Sociální odpovědnost v rámci rodin se postupně rozpadá. Získávání zdrojů se socializovalo a odpoutalo se od rodin. Odpoutalo se i od půdy.
Pokles poptávky na pracovním trhu žene do nouze lidi bez majetku a bez půdy. Lidé bez práce se ocitají bez zdrojů. Rostoucí sociální napětí vede ke vzpourám proti platným pravidlům. Lidé, kterým pravidla nevyhovují, je chtějí změnit.
Lid je tvořen jednotlivci, kteří se dokáží spojit jako masa. Masa lidí má potenciál zlomit vůli státu, který se jim nelíbí. Nová pravidla však prosazují jednotlivci, masa nikdy nevládne. Dokáže však projevit nespokojenost. Sociální systém vytvořily vládnoucí elity pod tlakem sociálních bouří. V důsledku násilí davu došlo i ke zkrácení pracovní doby na polovinu, na 8 hodin denně.
Vývoj struktury společnosti je spontánní reakcí na měnící se podmínky. Stabilita lidské společnosti vyplývá z přiměřeného přístupu většiny lidí ke zdrojům. Sociální systém a osmihodinová pracovní doba byly kompromisem mezi masou a vládnoucí elitou (vládne ekonomicky a mocensky). Zkrácení pracovní doby změnilo podmínky přerozdělování ve prospěch lidí prodávajících práci. Současně snížilo zisky tehdejších podnikatelů. Vytvořilo však prostor pro rozvoj volného času a prudce se rozrostl trh. Přístup ke zdrojům se rozšířil a životní pohodlí všech výrazně rostlo.
Vývoj pokračuje dál. Informační revoluce vyvolává další růst produktivity a globalizaci směny. Občané států závislých na lokálních příjmech soupeří o práci na globálním pracovním trhu. Rostoucí nezaměstnanost snižuje příjmy ze zdanění práce. Sociální výdaje však rostou, rostou i výdaje státu pohlcujícího „přebytečnou“ pracovní sílu. Mnohé státy nejsou schopny pokrýt rostoucí sociální výdaje a propadají se do dluhů. S rostoucím zadlužováním věřitelé stále více bohatnou a dlužníci chudnou. Současná krize je důsledkem rozporu mezi spotřebou zdrojů a získáváním peněz. Lidi by nakupovali, ale nemají dost peněz. Pokles poptávky a růst výrobních kapacit vyvolává, přebytek produktů. Lidé proto neprodají práci a nemají peníze.
Rostoucí zisky bank jsou v ohrožení, proto banky prosazují reformy, které zhorší přístup většiny lidí ke zdrojům. Následkem bude další pokles lokální poptávky a prohlubování krize. Finanční bohatství souhrnně roste, ale lidé a státy chudnou. Nerovnováha v přístupu ke zdrojům rychle narůstá a vyvolává nespokojenost lidí neúspěšných na trhu.
Např.: I když je chudoba v USA na vzestupu, banky podle FDIC ve třetím čtvrtletí vydělaly asi 35,3 miliardy dolarů (zhruba 664,6 miliardy Kč). To je o 48% více než před rokem a o 23% více než ve druhém čtvrtletí.
Současná krize je rozporem mezi lidskými potřebami zdrojů a dostupností peněz. Konzervativní řešení krize trvá na zachování existujících pravidel, ze kterých plyne současné získávání peněz. Státy a lidi bez peněz musí snížit svoji spotřebu. Podmínkou úspěchu konzervativních reforem je většinová akceptace výrazného snížení životní úrovně (na úroveň rozvojových zemí).
Konzervativní řešení pouze prodlouží agónii současného systému. Rostoucí sociální napětí povede k radikálnímu odmítnutí platných pravidel. Přizpůsobení daňových a tržních systémů nové globální situaci je z dlouhodobého hlediska nevyhnutelné. Prostředky na nákup sociálního smíru budou získávány z jiných zdrojů, než zdaněním práce. Změna pravidel sníží okamžité zisky globálního kapitálu (podobně, jako je snížila 8 hodinová pracovní doba).
