Už zase si umíme zdůvodnit lhaní.

V osmdesátých letech komunističtí vládci mlžili. Mnoho komunistů proklamovaným ideím nevěřilo. Těm co ideálům věřili, se říkalo „kovaní komunisti“. Lidi je měli za blázny, ale báli se jich. Většina se je naučila klamat. Když byl někde přítomen kovanej komunista, lidé v okolí si dávali pozor a předstírali loajalitu.

Kovaní komunisti vůbec nechápali realitu. Ani ji chápat nemohli, protože v ní nežili. Okolí jim hrálo divadlo. Reálný život se řídil běžnými přirozenými zákonitostmi. Ekonomika i firmy většinou fungovaly tím lépe, čím méně do jejich činnosti kovaní komunisté zasahovali. Ekonomiku řídili většinou pragmatici, balancující na hraně mezi kovanými komunisty a neloajální veřejností.

Na stranických schůzích používali funkcionářskou hantýrku. Hantýrka byla přenášena do veřejného života, a zamlžovala skutečný stav. Snaha vyhnout se problémům vyústila v pokrytectví. Všichni jsme běžně lhali při odpovídání na otázky politického názoru. Vznikl i systém hierarchie lži. Pokrytci požadovali pokrytectví i od svých podřízených. Velkým pokořením byly pro mnohé souhlasné odpovědi na bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy. Kdo neprojevil souhlas, byl kádrově přísně potrestán. I odpovídání na tyhle otázky přerostlo v organizované pokrytectví. Knižně vyšel i návod jak odpovídat na otázky „Poučení z krizového vývoje“ (březen 1971).

http://www.totalita.cz/texty/pouceni.php

Lidem byla míra pokrytectví nepříjemná, ale všichni se na lhaní podíleli. Nedokázali si představit, že by bylo možné žít jinak, báli se policie a armády. Málokdo se odvážil provokovat. Většina své názory držela hluboko v soukromí. Ekonomicky nikdo příliš netrpěl, a většina měla co ztratit. Pro lidi byl problém společnosti morální a ne ekonomický.

Nespokojenost však rostla. Většina lidí záviděla západu svobodu, blahobyt a úspěch.

Standardní řešení pro davy byla nekvalitní a nekomfortní, ale dostupná všem. To tehdy lidé nechápali. Záviděli západním sousedům přepych. Nevěděli, že mnohý západní luxus je na úvěr. Rostoucí životní úroveň na západě byla tehdy moterem západní ekonomiky. Poslední období růstu životní úrovně rozvíjí spíše asijské ekonomiky. Tehdy bylo i Československo zdrojem levné pracovní síly (je dodnes).

Změny v roce 1989 vyplývaly především z mezinárodní situace. Nicméně na průběh a výsledky měli vliv i místní. Otevřela se možnost říkat pravdu.

Pár let si každý mohl říkat, co chtěl. Brzy však svoboda slova ztrácela na hodnotě. Stala se samozřejmostí. Jen málokdo vnímal řízené umlčovací kampaně. Pomocí lží začali mnozí vydělávat. Dnes už uznávanou pravdu určují média. Z ovlivňování názorů se stává nejvýnosnější business. Média ovlivňují nákupy lidí, životní styl i politické názory. Přesvědčovací kampaně jsou na denním pořádku. Pokrytecké jsou téměř všechny.

Dlouho se nemuselo lhát, ale už se lže zase.

Rasová otázka je řešena jako dogma. Rasové předsudky vznikají přirozené, a většina lidí je má. Společenský tlak však nutí k pokrytectví. Některé oblasti vědy jsou tabu, aby nedošlo k zpochybnění deklarovaných dogmat. Loajalita s multikuturalistickou politikou je vynucována podobně jako kdysi láska k Sovětskému svazu.

V ekonomice, která se stále více napojuje na státní rozpočet, bují korupce a neefektivita. Všichni zúčastnění musí lhát a je jich mnoho. Většina o korupci ví, účastní se jí, ale veřejně proti ní bojují. Na korupci je závislá celá řada firem a celých odvětví. Mnozí se obávají, že by odstranění korupce způsobilo krachy a vyšší nezaměstnanost. Ekonomická realita se tedy stává zdůvodněním nekalých praktik, stejně jako kdysi.

Mladá generace konzumuje zakázané radosti ve značné míře, v podstatě je to normální. Zastaralá státní moc je však šikanuje, a proto musí mladí také předstírat.

Politici mlží a lžou, protože chtějí úspěch. Na cestě k politické moci stále více platí: „účel světí prostředky“. Výsledkem je úspěch největších populistů a lhářů.

Ekonomicky si většina lidí nežije špatně, jsou tu však obavy. Lidé mají strach z budoucnosti. Bojí se ztráty schopnosti splácet úvěry, díky nimž si většinou užívají. Souhrnně si na dluh užíváme všichni, celý stát.

Současná úroveň lží a pokrytectví se začíná nebezpečně přibližovat stavu, který jsme tu zažívali před rokem 1989.