Lidská společenství vznikla z původních zvířecích lidských tlup. Lidské tlupy již desítky tisíc let vítězí v konkurenci s jinými živými tvory. Rostoucí počet lidí vždy zostřuje vzájemnou konkurenci lidí i lidských tlup. Vynález majetkových práv významně omezil každodenní souboj o zdroje.
Podstata majetkových práv vyplynula z dohody vítězů, kteří se zmocnili majetku. Spočívá ve vzájemném respektování vlastnictví a jeho společné ochraně ve vztahu k okolí. Prosazování majetkových práv vedlo ke vzniku států a impérií.
Celé dějiny lidstva jsou nepřetržitým soubojem o majetková práva. Cílem všech válečných výbojů bylo rozšíření majetkových práv dobyvatelů. Prakticky všechny evropské národy žijí na území, která získaly pomocí násilí. Dnes mají svá území pouze národy, které je dokázaly v neustálých konfliktech uhájit.
Všechny mírové dohody, stejně jako majetková práva se opírají o potenciál síly, která dokáže narušitele deklarovaných práv a dohod ztrestat. Zcela zásadní příčinou všech válečných konfliktů a revolucí je zejména ztráta schopnosti prosazovat svá práva. O svá práva přichází každý, kdo je nedokáže reálně obhájit.
Obhájení vlastnictví majetku je prvotním způsobem přežití. Vlastníci majetku umožnili i přežití nemajetných, protože to pro ně bylo výhodné. Po tisíce let přežívala většina lidí díky otroctví a poddanosti. Nemajetní lidé jsou zdrojem schopným konat práci. Na počátku minulého století zvýšily důsledeky průmyslové revoluce produktivitu práce natolik, že hodnota lidské práce významně klesla. Zaměstnávání milionů nemajetných přestalo být výhodné a nezaměstnaní se ocitli bez zdrojů. Bez narušení existujících majetkových práv neměli nemajetní žádnou šanci k přežití (potkal by je osud milionů koní, jejichž práci nahradily stroje také). Někteří se majetku zmocnili násilím, jiní si tou hrozbou vynutili právo na přežití.
Většina ideologů obhajuje výkon práv prosazovaných násilím pomocí axiomů absolutního dobra, které vytyčují. Komunisté a socialisté zcela automaticky předpokládají, že je objektivně správné, aby měl každý člověk možnost žít. Jejich řešení jsou variantami na prosazování práva na zdroje k přežití. Komunisté usilují přímo o zrušení majetkových práv na výrobní prostředky. Tím eliminují riziko, že se jejich vlastníci obejdou bez pracujících. Socialisté vytvářejí různé velice složité systémy přerozdělování, které omezují majetková práva částečně. V podstatě prosazují právo každého na určenou životní rentu. Povinnost vlastníků poskytovat ostatním renty rozšířili i na pracující nevlastníky Systém nazývají sociálním smírem.
Mnozí často demagogicky prezentují význam pracujících pro výrobu a spotřebu. Lze si však celkem snadno představit, že se vlastníci bez nemajetných pracujících obejdou, stejně jako se kdysi otrokáři obešli bez otroků. Ostatně, v dobách méně zahuštěného osídlení byli všichni žijící lidé vlastníky.
Na druhou stranu zde existují opačné ideologie, které považují za zcela rozhodující existující majetková práva. Oprávněnost majetkových práv nevyplývá z žádné objektivní skutečnosti. Stejně tak, jako nevyplývá z objektivní skutečnosti právo na zdroje k přežití. Žádná práva nemají objektivní příčiny, všechna totiž vycházejí z násilí a jeho hrozby. Vše ostatní je pouhou manipulací, která vše jen zastírá.
Je zcela zřejmé, že vlastníci, kteří nejsou schopni svá majetková práva obhájit, o majetek přicházejí. Nemajetní, kteří nedokáží prosadit právo na zdroje k přežití, přicházejí o život. Konflikt mezi oběma právy je zcela zřejmý. Nemajetní jej nemohou nikdy na dlouho vyhrát. Likvidace majetkových práv vede v důsledku i k likvidaci samotného majetku. Právo na majetek je totiž příčinou existence majetku a dává jeho akumulaci smysl. Proto jsou státy s dlohodobě stabilními a silnými majetkovými právy bohaté a země se slabými a nestálými majetkovými právy chudé.
Touha většiny lidí po okamžité spotřebě je zcela přirozená a lze ji omezit pouze násilím. Komunisté budující svou vysněnou společnost jsou proto nuceni násilí použít. Výsledné omezení svobodné vůle však vede k nastolení byrokratrického absolutismu, který se v zásadních principech neliší od absolutismu monarchů, lidé se stávají poddanými komunistických byrokratů.
Demokracie majetková práva omezuje pouze částečně. Demokraté se však časem dostali do stejných potíží jako komunisté. Lidská přirozenost se z pohledu staletí nemění. Její překonávání znovu vyústilo v diktaturu byrokratů, tentokrát demokratických.
Směřování k byrokratické diktatuře není ideologické, ale je spontánní. Vyplývá z technologických podmínek a psychologie lidí (prosím nepište mi, že to chválím nebo kritizuji).
Podstatu posilování byrokratické moci nastínil zakladatel komitologie Cyril Northcote Parkinson. Rostoucí moc byrokratů postupně snižuje efektivitu společnosti jako celku.
Pozn.: Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí. Parkinson formuluje vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 a 22,4“ schopnost rozhodovat zcela mizí.
Byrokratické řízení se stává překážkou dalšího rozvoje a přežívání společnosti. Podstatu byrokratické diktatury nemohou žádné demokratické volby změnit.
