V ekonomii je trh definován jako prostor pro směnu statků a peněz. Trh však má daleko hlubší kořeny a je vnímán a definován různě. Pojem regulace trhů není prakticky definován vůbec.
Základem existence a rozvoje Života (v tom nejširším smyslu slova) je přizpůsobování se měnícím se podmínkám. Život na téhle planetě je zcela závislý na Slunci a výchozích podmínkách. Aktivita Slunce se neustále mění a podmínky k životu na Zemi se mění také.
Různé formy života přežívají na Zemi jen díky tomu, že se změnám dokázaly přizpůsobit. Formy života, které se přizpůsobit nedokázaly už neexistují. Ukázkovým příkladem jsou nejvyspělejší formy savců, kteří dokázali na Zemi přežít i po zaplavení pevnin vodou a jsou na pevnině nezávislí (např. delfíni).
Evoluční princip přizpůsobování je poměrně jednoduchý. Každý živý organismus produkuje tolik potomků, že když všichni přežijí, zvyšuje se počet jedinců. Různé formy života si konkurují. Konkurují si v rámci jednoho druhu, konkurují si i mezidruhově. Množství zdrojů potřebných k přežití je konečné a mnohdy se mění i vlivem působení Slunce a dalších kosmických objektů. Každá forma života usiluje o získání dominance, tedy maximálního podílu na zdrojích. Různé formy života používají odlišné metody získávání a využívání zdrojů. Všechny živé organismy (člověk a jím ovládané organismy jsou výjimka) žijí neustále v nedostatku zdrojů pro všechny. U všech organismů přežívá jen část potomků a schopnosti množit se dosahují jen některé. Úspěšní jsou převážně ti nejefektivnější – nejlépe přizpůsobení pro přežití v existujících podmínkách. Vzájemné soupeření je zcela imanentní (je nedílnou součástí všeho živého), spoluprací je omezeno jen v případě synergických efektů (když je spolupráce pro skupinu výhodná při soupeření s okolím). Výsledkem soupeření o zdroje je existující ekosystém včetně lidské civilizace.
Efektivita získávání zdrojů je zcela určujícím parametrem úspěšnosti každého živého organismu, jedince, skupiny, druhu, společenství.
Lidé při svém prosazováním v zemském ekosystému používají svůj intelekt k používání a zdokonalování nástrojů, které zefektivňují přístup ke zdrojům (technika, ekonomika a pod).
Růst efektivity je založen na dělbě práce (specializace při obstarávání zdrojů). Základním principem dělby práce je vzájemná výhodnost podílejících se subjektů. Užitečnost jednotlivých činností (produktů) je různá, proto vznikl trh. Původní trh je prostředím směny (dnešní ekonomie tomu říká tržiště). Zákonitosti trhu vyplývají z přirozené evoluční podstaty existence života. Každý účastník směny se snaží dostat co nejefektivněji ke zdrojům. Trh je tedy jen dalším prostředkem k získávání zdrojů.
Trh funguje zcela nekompromisně, stejně jako přírodní zákony. Obojí je na lidech zcela nezávislé. Lidé jsou pouhými účastníky. Trh nelze regulovat, regulovány jsou pouze prostředky trhu.
Veškeré regulace jsou podstatě opatřením, které brání účastníkům trhu v tom, aby na trhu získávali co nejefektivněji zdroje. Regulace a státní zásahy nutí účastníky trhu k neefektivnímu chování. Výsledkem každé regulace je tedy vznik subjektů, které jsou na regulacích závislé. Na regulacích je závislý i stát. Regulace je vlastně formou získávání zdrojů. Regulace je velice sofistikovaným násilím (nutí účastníky směny chovat se v rozporu s vlastními zájmy).
Násilí a agrese jsou jedním z nejčastějších způsobů získávání zdrojů. Agresivita však zdroje nevytváří, umožňuje jen jejich přivlastnění. Hlavní problém dnešní tzv. západní společnosti spočívá v tom, že vytvořila příliš mohutný systém přivlastňování zdrojů. Systém je přitom orientován na přivlastňování zdrojů z vnitřního prostředí (dříve byl orientován na okolí – vojenské agrese, kolonizace). Vlastní vytváření zdrojů se stává stále méně výhodnějším. Stále více účastníků směny proto získává zdroje jejich přivlastňováním. Stále více ekonomických subjektů se proto stává závislých na státu a jeho zásazích do ekonomiky.
Stát s podporou všech na něm závislých subjektů si přivlastňuje stále více zdrojů. Reálné vlastnictví zdrojů v důsledku ztrácí na směnné hodnotě. Na trhu roste směnná hodnota státní moci. Státní moc je aktivem, jehož hodnota roste. Podíl zdrojů získávaných přerozdělováním proto neustále roste.
Regulace tedy neomezují trh, ale přinášejí na něj další aktiva (odvrácení násilí – výpalné). Z trhu lze díky různým formám regulací (např. některé zem. dotace) získat zdroje i za ekonomickou neaktivitu. V některých případech jsou vytvářeny podmínky, ve kterých je nejefektivnější nedělat nic.
Vlastní tvorba zdrojů je stále méně výhodnější, zdroje jsou proto získávány z vnějšího prostředí (kde je nižší míra přivlastňování vytvářených zdrojů státem). Vnější prostředí však za své zdroje nezískává adekvátní protihodnotu. Proto se stává vnější prostředí věřitelem a státy s větší mírou přerozdělování dlužníkem.
Státní zásahy (pomoc firmám, šrotovné apod.) nezvyšují efektivitu produkce zdrojů. Je to jen další forma přerozdělování. Hodnota zdrojů vytvářených nedotovanými subjekty díky těmto zásahům klesne. Klesne i efektivita tvorby zdrojů, protože nedotované subjekty budou muset vše v důsledku zaplatit. Musí to zaplatit ti, kteří nějaké zdroje vlastní a ti, kteří nějaké zdroje vytvářejí. Přerozdělováním žádné zdroje nevzniknou. V důsledku se pouze zhorší globální konkurenceschopnost "zachraňovaných" ekonomik, což bude dále akcelerovat zadlužování.
Zákonitosti trhu jsou zcela nekompromisní - vyhrává ten, který dokáže získat zdroje nejefektivněji.
