Pojmy kapitalismus, komunismus a další jsou chápány pokaždé jinak. Tyto pojmy jsou často používány k maskování zcela odlišné reality. Svoji roli v tom hraje i cílená propaganda. Analyzoval jsem situaci a nejpřehlednější mi připadlo její vyjádření pomocí kruhového grafu.
Lidské politické a morální chování má své limity ve dvou extrémech. Na jedné straně je to právo na život pro každého. Na druhé straně je to neomezené právo na majetek. Právo na život pro každého je nosnou myšlenkou komunistických ideálů. Praktický komunismus se však projevil v celé své nahotě. Pro realizaci těchto líbivých ideálů je nutné použít násilí. Současní nositelé komunistických myšlenek se od násilí distancují, bez násilí však své ideály nemohou nikdy do důsledku zrealizovat.
Současná propaganda ostře kritizuje komunistické násilí v minulosti. Zcela však opomíjí fakt, že příčiny komunistického násilí vyplývají ze stejných ideálů, které většina současných demokratických stran stále častěji prosazuje.
Absolutní právo na život pro každého, zcela zákonitě směřuje k potlačení práva na majetek. Zpočátku je přerozdělování částečné a směřuje k byrokratickému plánování. Moc je koncentrována do rukou byrokratického plánovacího aparátu. V důsledku je plánován třeba i počet dětí a pracovní zařazení každého jednotlivce. Dle plánu je o každého postaráno.
Absolutní právo na majetek, zcela zákonitě směřuje ke koncentraci moci v rukou nejúspěšnějších podnikatelů. Tržní turbulence v důsledku vždy posilují silnější subjekty. Silnější subjekty jsou schopny přežít i ztráty a své konkurenty mohou výrazně oslabit pomocí dumpingu apod. Součástí absolutního práva na majetek, je zcela logicky i právo vlastnit otroky. Ten kdo se nedokáže uživit, nemá žádné právo na jakoukoliv pomoc.
Všeobecně je rozšířen dojem, že kapitalismus souvisí s demokracií a komunismus s diktaturou. Obojí je omyl. Čínská diktatura bravurně odvrhla komunistické ideály a pomocí stejných mocenských nástrojů řídí kapitalistickou ekonomiku. Evropští socialisté nastolili v EU pomocí demokratických voleb a ochotných byrokratů socialistický systém přerozdělování.
Formy vládnutí jsou pouze metodami, ničím víc. Nejúspěšnějšími kapitalistickými státy jsou Hongkong a Singapur. V Hongkongu nikdy žádná demokracie nebyla, Singapur řídí vojenská junta.
Komunistické ideály vycházejí z idejí o rovnosti lidí. Lidé však nemají stejné schopnosti. Vzniklý rozpor je řešen přerozdělováním a diskriminací schopnějších. Výsledkem je však ztráta motivačního rámce. V důsledku poruch motivačního rámce klesá výkonnost ekonomiky, ubývá bohatství a stát stále chudne. Udržení zvoleného systému přerozdělování vyžaduje násilné potlačování elit, včetně zabíjení. V mém grafu je tento jev vyjádřen pohybem proti směru hodinových ručiček.
Kapitalistické ideály vycházejí z volné soutěže. Ta je ve shodě s lidskou přirozeností. Výsledkem je růst výkonnosti ekonomik a růst bohatství. V mém grafu je jev vyjádřen pohybem ve směru hodinových ručiček.
Důsledný kapitalismus odmítá jakékoliv přerozdělování. V důsledku se ocitá mnoho lidí v situaci ohrožení vlastního života. Výsledné napětí vytváří značné nároky na udržení majetkových práv. Důsledkem je brutální potlačování nepokojů, včetně zabíjení.
Důsledný komunismus se snaží postarat o každého jednotlivce. Řídící byrokrati brzy získají dojem, že jsou schopni rozhodovat za jednotlivce lépe, než oni sami. Lidé, kteří respektují pokyny a pravidla mají téměř jistotu, že nebudou mít problém. Poslušnost a loajalita se stávají garancí bezproblémového života.
Komunistické plánované hospodářství, se v důsledku stává jednou velkou firmou – jedním monopolem.
Kapitalistická soutěž vede v důsledku k vítězství jediné firmy – jednoho monopolu.
Oba ideály tedy vedou ke stejnému cíli – k maximální koncentraci moci – k diktatuře. Aktivní prosazování jakékoliv ideologie má stejné důsledky (včetně ékologismu a nacionalismu). S diktaturou však není spokojená většina, důsledkem je její vyčerpání a pád. Život je změna.
Konkurence a soutěž zvyšují motivaci a tím i výkonnost a efektivitu, důsledkem je růst bohatství a velké rozdíly v životní úrovni. Sociální jistoty a rovnostářství diskriminují schopné a ničí jejich motivaci, důsledkem je chudoba a rovnost v bídě. Celkově se kapitál (a tím i bohatsví) přesouvá směrem k větší efektivitě (zhodnocování kapitálu).
V grafu jsem se pokusil naznačit, jak se vyvíjely některé státy. Myslím, že komentář není třeba.
