„Z hlediska přežití lidské společnosti je efektivnější házet slabé a nemocné ze skály“ , cituji z diskusí pod mými články.
Věta je to pravdivá a současně děsivá. Ovšem je nutné si uvědomit, že uvedený postup není návrhem řešení, ale konstatováním faktu. Efektivnější z hlediska přepravy je také jízda přecpaným autobusem, než luxusním autem. Neefektivní z hlediska přežití je i sledování filmů a divadelních představení.
Přísně efektivní chování umožňuje přežít, při minimální spotřebě zdrojů. Je to však pouhé biologické přežití bez radosti. Lidská spokojenost vyplývá z míry možností chovat se neefektivně. Proto lidé milují volný čas a dovolené, proto mají rádi krásu a přepych, proto rádi pomáhají druhým.
Efektivní chování je hluboce zakořeněno v pudech každého živého tvora. Je to snaha získat maximum zdrojů s vynaložením minima úsilí (vydané energie). Smyslem lidského života však není jen pouhé přežití, ale radost. Proto se bavíme, hrajeme si, pomáháme si, vítězíme.
Všechny ty radovánky něco stojí, spotřebovávají spousty zdrojů. Snižují celkovou efektivitu lidské společnosti. Pokles efektivity nemusí být problémem, ale může. V soupeření států vyhrává téměř vždy efektivnější, tedy pokud jsou soupeři srovnatelní.
V minulém století zvýšili efektivitu Německa nacisté natolik, že naakumulovali dostatek zdrojů pro válku. V bezohledném prosazování se na úkor druhých však přecenili své síly. Nacistům se ubránily pouze země, které dokázali svoji efektivitu zvýšit dříve, než byli poraženi.
Efektivní žití však trpí nedostatkem radosti. Chvíli se to dá vydržet, ale dlouhodobý život v efektivním systému je strádáním. Lidé ztrácí motivaci tvořit a klesá jejich výkon. Sovětský komunismus byl poražen, protože i v míru aplikoval systém efektivní za války.
Lidská tvořivost potřebuje prostor pro omyly a plýtvání, posouvá však lidstvo vpřed. Tvořivost zvyšuje produktivitu lidské práce a tím posouvá limity mezní efektivity. Vyšší produktivita umožňuje přežít, aniž by bylo nutné házet nemocné a slabé ze skály.
Současná Čína je efektivnější než my a proto nás v ekonomickém soupeření poráží. My si zatím užíváme radosti, na kterou naše produktivita nestačí. Proto máme dluhy a začínáme mít obavy.
Na obranu možná není pozdě. Můžeme začít odhalováním pravdy o tom, co si při naší produktivitě a dostupných zdrojích můžeme dovolit. Přepychem nejsou jen luxusní auta, je jím i politický a sociální systém.
Spory, zda je lepší zvýšit daně bohatých nebo seškrtat sociální systém ztrácíme drahocený čas. Je naprosto zřejmé, že je nutné nejen obojí. Efektivitu celé společnosti musíme zvýšit, i když si užijeme méně radosti. Důležitější je však přežít a odvrátit současný ekonomický útok, který se sám nezastaví. Už pár let jsme ve válce, ve válce ekonomické. Zatím ztrácíme pozice a ještě jsme nepochopili, že se musíme bránit.
Čína se nad námi neslituje, vysnění ochránci nám nepomohou, mají svých starostí dost. Také ztrácejí pozice. Studenou válku jsme prohráli, i když si to většina z nás přála. Co si přejete teď?
