Pohlédneme-li na uvedené pojmy s patřičným nadhledem, můžeme je označit za dvě metody rozhodování. Aby byl výčet metod kompletní, musíme přidat ještě losování.
Z matematickofyzikálního hlediska se rozhodují všechny živé organismy. Rostlina rozhoduje o umístění listů, plodů apod. Zvíře se rozhoduje, kde se bude pást, či co uloví. Rozhodování člověka jistě každý zná.
Na základě čeho se živé organismy rozhodují? Rozhodují se na základě informací, ze kterých si „vypočítávají“ budoucnost. Schopnost „vypočítat“ budoucnost můžeme nazvat inteligencí (prosím nezaměňujte s inteligencí dle IQ testů). Živý organismus je tím inteligentnější, čím lépe dokáže budoucnost předvídat.
Schopnosti předvídat budoucnost jsou značně omezené. Žádný živý organismus nedokáže získat a vyhodnotit veškeré potřebné informace. Počet chybných rozhodnutí je proto značný. S vývojem živých organismů se vyvíjí i schopnost předvídání. Proto se v evoluci zdokonalují smysly, paměťové schopnosti i nástroje vyhodnocování informací (nervová soustava). Schopnost předvídat je totiž pro přežití zcela klíčová. V přírodě končí omyly v predikci velice často smrtí.
U člověka se inteligence vyvinula natolik, že dokáže měnit své okolí a uzpůsubovat ho k tomu, aby snadněji žil. Člověk svému mozku pomáhá i různými nástroji – knihy, počítače, záznamová média.
Čistě rozumové rozhodování je málo efektivní. Informací potřebných pro provedení rozhodnutí je zapotřebí velice mnoho. Jejich opatřování je mnohdy složité a časově náročné. U rozhodování je však také důležitá rychlost.
Víra proces rozhodování zrychluje. Pokud člověk použije informace od jiných lidí, ušetří si práci s jejich opatřováním. Bez víry ve sdělené informace se dnes již člověk neobejde.
Zprostředkované sdílení informací obsahuje i určitá rizika. Lidé spolu soupeří a snaží se prosazovat svoji vůli (svá rozhodnutí). Dělají to tak všechny živé organismy. Člověk si uvědumuje význam sdílení informací a využívá tohoto procesu ve svůj prospěch. Proto člověk předává jiným lidem pozměněné nebo vymyšlené informace. Dokáže tím ovlivnit rozhodování příjemců informací. Proto si také člověk vymyslel boha či bohy k obrazu svému. To neznamená, že by bůh, či bohové neexistovali. Člověk (prorokové) si vymyslel pojmy dobra a zla a zaštítil je autoritou bohů. Tím vytvořil sjednocující platformu pro lidi, kteří mu věří. Takový postup je často užitečný, účinný a efektivní.
Skupina lidí věřících v nějakého boha je v konkurenci s lidmi bez obdobné sjednocující platformy ve výhodě. Mají sjednocující sdílenou platformu životních hodnot. Pevnost víry zvyšuje schopnost přežití celku. Jednotlivci se nebojí umírat, protože věří. Víra může být často mnohem snažší cestou k cíli.
Rozhodování na základě losu je ignorováním získaných a sdělených informací. Hlavní výhodou losování je rychlost. Nemusíme se zdržovat se získáváním informací. Nevýhodou je nepřesnost (v případě dvou možností je pravděpodobnost úspěchu 50%).
Rozhodování na základě poznání je přesnější, ale závisí na množství informací a schopnostech jejich interpretace. Ve většině případů, takového rozhodování nejsou lidé schopni. Člověk se v tom však pomalu zdokonaluje.
Rozhodování na základě sdělených informací (víry) může být chybné, ale může těžit z výhod rozsahu. Pokud je ve shodě s realitou je nejefektivnější. Ten kdo něčemu věří, směřuje rychleji k cíli. Nevěřící okolí však může zjistit, že cíl je chybný. To je však zdrojem konfliktu. Stejně tak jsou zdrojem konfliktu rozdílné víry.
Primární je však vždy souboj o zdroje. Ideologie či víry vytvářejí zdůvodnění pro rozdělování zdrojů (dobro) a hrozbu pro jiné formy rozdělování zdrojů (zlo). Definování dobra a zla je čistě účelové. Střet ideí může být jen verbální. Tím může být potlačen či oddálen otevřený konflikt. Morálka vyplývající z víry tedy tlumí a oddaluje projevy otevřeného boje na život a na smrt. Omezuje se pouze na násilí verbální a individuální.
