Lidé zaměňují příčiny a následky velice často. Za příčiny finanční krize se označují špatné úvěry a finanční spekulace. Obojí jsou však spíše důsledky, které indikují celkový špatný stav ekonomiky a společnosti. K vyřešení krize je však nutné nejprve pochopit její skutečné příčiny. Mám však pocit, že je nikdo nechce vidět.
Národní ekonomika jednoho státu produkuje zdroje, produkty a služby které se v zemi spotřebovávají. Kdysi bývaly země soběstačné, vše co se vyprodukovalo, bylo použito v té stejné zemi. Něco se spotřebovalo a něco se odložilo pro budoucnost. Schopnost vyprodukovat více než se spotřebuje je zcela klíčová. Krásně je to vidět při srovnávání jednotlivých zemí. V Evropě vyrostlo ve středověku mnoho hradů a zámků, kamenných měst, komunikací a mostů apod. Evropa tehdy dokázala akumulovat zdroje a mnohdy z toho těžíme dodnes.
V Africe vždy všechny vytvořené zdroje spotřebovávali a proto tam nevzniklo nic. Zvýšit produktivitu dokázali až kolonisté, kteří sebou přinesli know-how a chuť akumulovat (tahle strategie je africkým národům zcela cizí). Tehdy tam také vznikly silnice a železnice. Zatímco se v Evropě stavěly kamenné domy, v Rusku se stavělo ze dřeva, bylo to levnější, ale tato akumulace měla také kratší životnost.
Obrovská akumulace probíhala po dvě století v USA. Kolonisté tam dokázali vystavět obrovská města a mohutnou infrastrukturu. V důsledku toho se staly USA nejefektivnějším výrobcem na světě. Z postupnou globalizací, která začala již dávno, vzrostla mezinárodní směna. Národní ekonomiky vyvážejí produkty, které umějí efektivně vyprodukovat. Naopak dovážejí produkty, které efektivně vyprodukuje někdo jiný. Rozdíly v efektivitě produkce mají různé příčiny. V zemědělství jsou to klimatické a půdní podmínky, v průmyslu je to kvalifikovaná pracovní síla a náklady na její pořízení. Samostatným a svébytným faktorem je dostupnost a vlastnictví zdrojů.
Ekonomika USA se v polovině minulého století stala hlavním světovým výrobcem téměř všeho. V USA jsou dobré klimatické podmínky pro zemědělství a byl dostatek kvalifikovaných pracovníků, který s imigrací levně rostl. Kvalifikaci příchozích imigrantů zainvestovaly jiné státy. Náklady na pracovní sílu nebyly příliš vysoké. Tehdy bylo mnohem menší zdanění pracovní síly, nebyly povinné odvody do solidárních zdravotních systémů. Zdanění bylo nižší celkově. Téměř celý svět se stal na výrobcích z USA závislý. Tato závislost trvala tak dlouho, dokud někdo nedokázal příslušný produkt vyrobit levněji a ve stejné kvalitě jinde. USA proto neuvěřitelně zbohatly a staly se světovým hegemonem. Americký dolar byl klíčovou měnou, za kterou se dalo s jistotou cokoliv nakoupit. V USA se hromadily finanční rezervy a banky i stát byly hlavním světovým věřitelem.
Situace se však postupně změnila. V USA začaly růst náklady na správu zvyšujícího se komfortu státní správy. Byly rozvíjeny státní zdravotní a sociální programy. Začala být rozvíjena nákladná doktrína vývozu demokracie. Zvítězila ideologie nad pragmatismem. Důsledkem bylo zdražení pracovní síly v USA. Podnikatelé však museli dále produkovat zisky i přes rostoucí zdanění (většinou skryté formy). Přenášeli tedy postupně výrobu do jiných zemí. Skutečný boom přesunů výrob nastal v okamžiku, kdy v Číně rozšířili model britské kolonie Hong-Kong do dalších rozsáhlých oblastí.
V USA začal růst podíl služeb na HDP. Služby jsou úžasně flexibilní a jejich trh lze rozšiřovat. Nevýhodou však je, že se obtížně vyvážejí a v případě nouze se lze bez většiny služeb snadno obejít. Trh služeb se tak může doslova vypařit. Obchodní bilance USA se zhruba před třiceti lety dostala do mínusu. Od té doby se dovoz do USA prudce zvětšuje a záporný schodek obchodní bilance rapidně roste. Jeho růstu nezabránila ani devalvace dolaru (v r. 2000 byl USD za 41Kč, teď je za 16Kč).
Celková spotřeba v USA však nijak výrazně neklesá. Lidé měli pořád stejnou životní úroveň. Když se někdo dostal do nouze, stát mu pomohl. Když někdo nedokázal vychovávat děti, stát se o ně postaral. Klesla i produktivita práce u strojů i v kancelářích, mzdy však zůstaly stejné. Americká vláda utratila spousty peněz za nerentabilní vojenské operace. Životní úroveň však rostla stále. Když si lidé nevydělali na auto či dům, tak si prostě půjčili. Když si firmy nevydělaly na investice tak si půjčili. Když si stát nedokázal opatřit zdroje výběrem daní, půjčil si. Placení úroků se pro všechny stalo další zátěží a prodražilo výrobu i život.
Skutečnou příčinou krize tedy nejsou špatné úvěry, ale skutečnost, že si Američané žijí už několik let nad poměry. Žijí na dluh, zadlužovat se však není možné donekonečna. Zadlužení navíc způsobilo, že se věřiteli staly nové zahraniční subjekty. Tyto subjekty mají přebytky USD a hledají způsob jak, za ně něco pořídit. Nežijí však v USA a nespotřebovávají tam. Věřitelé nakupovali nemovitosti a firmy a zvýšili tím ceny obojího na nereálnou hodnotu. Zakoupené „zboží“ začali pronajímat Američanům. V tom však museli ceny přizpůsobit příjmům Američanů. Z globálního pohledu Američanům klesly příjmy více než na polovinu, i když v dolarovém vyjádření vzrostly. Když začal být v masovém měřítku výhodnější pronájem než nákup majetku propukla tzv. hypotéční krize.
Hypotéční a na ni navazující finanční krize jsou však jen důsledkem toho, že reálné hodnoty jsou nereálně ohodnoceny. A s nereálně ohodnoceným zbožím nemá smysl obchodovat. Vládní zásahy jsou zcela zcestné, neboť problém neřeší, ale přenášejí ho na americký dolar. Americký dolar postupně přestává vyjadřovat reálnou hodnotu, ale po transferu dluhů na dluhy státní se ocitne zcela mimo realitu. Důsledek bude stejný jako u nemovitostí a akcií – stane se neprodejným. Zcela zcestné je ukájet se procentním růstem HDP. Je to jen číslo, které je v rozporu z realitou. Jestliže roste dovoz, klesá vývoz a rostou dluhy, lze hovořit pouze o růstu spotřeby a nebo poklesu výkonu reálné ekonomiky.
Ekonomická krize není žádnou anomálií, je prostým návratem k normálu. Současné vlády se však snaží návratu k normálnímu stavu zabránit. Je to vcelku logické, neboť návrat k normálu je zcela v rozporu s prosazovanými ideologickými vizemi. V transparentním a reálně oceněném systému, vyjde celkem jasně najevo, že ekonomiky zatížené státem vybudovanými sociálními a jinými nadbytečnými systémy nemohou konkurovat pragmatickým ekonomikám, které stát nezatěžují náklady na prosazování politické doktríny.
Američané a ani my však nejsme ve světě sami. Kdysi jsme kupovali jeansy, které šili v San Franciscu, dnes už se všechny jeansy šijí v Číně nebo jinde. Američané dovážejí více než spotřebovávají. Zatím platili dlužním úpisem. Teď však už o jejich dlužní úpisy přestává být zájem. Nastává totiž vážná pochybnost, zda budou mít své dluhy čím splatit. Skutečnou příčinou krize je rozpor mezi spotřebou a vytvářením zdrojů. Krizi nelze vyřešit účetními operacemi. Jedinou cestou z krize je začít spotřebovávat méně než se vyprodukuje. Ostatně tento recept zná každý krizový manažer, který zachránil firmu před krachem. Tímto zcela jednoduchým a logickým úsudkem se řídí všechny rodiny, ve kterých se dědí a rozmnožuje majetek po generace.
