Většina politiků a ekonomů čeká, že krizi zastaví růst spotřeby. Je to velice jednoduchá úvaha, která však nezohledňuje všechny okolnosti.
V lidské společnosti se neustále odehrává proces směny. Představme si uzavřenou společnost (modelový uzavřený stát). V tom státě roste produktivita. Základní zdroje tak může produkovat stále méně lidí. I ostatní produkty a služby dokáže ve stejném množství vyrobit menší množství lidí. Je celkem logické, že pro ostatní lidi začne chybět práce. Řešením je zvyšování množství potřebných produktů a služeb. Mnozí předpokládají, že množství potřeb člověka je neomezené. Možná je, ale těžko lze předpokládat, že potřeby rostou hladce a plynule. Stát proto tvoří sociální sítě pro ty, kteří nemohou a nechtějí pracovat. Teoreticky by vše mohlo trvale fungovat.
Náš stát však není na této planetě sám. Některé produkty lze vyvážet i dovážet. Můžeme vyvážet více produktů, a když za ně dovezeme méně zboží stejné hodnoty, můžeme na jejich nákup ostatním půjčovat. Můžeme vybírat úroky a můžeme méně pracovat, za úroky můžeme další dovezené zboží kupovat.
Bohužel je to opačně a tak platíme úroky. Horší však je, že naše rostoucí spotřeba byla sycena dováženými produkty. Někteří od nás vybírají úroky, někteří nás zaplavují dalšími produkty. Nám klesá výroba a vymýšlíme si stále další služby. Vnitřní služby však nevyvezeme, takže s poklesem výroby klesá i vývoz (nutno dodat, že se to nyní týká zejména vývozu Německa). Klesá i náš úspěch na dalších trzích, kde nejsme schopni konkurovat.
Téměř každá stimulace spotřeby, zvyšuje i dovoz a zvýšení dluhů (přímo i nepřímo). Trh zboží a práce se rozšířil na celý svět. V současné situaci jsou země, které mají zájem o naše peníze a nikoliv zboží. O ty peníze se bojí, a proto kupují naše továrny a pozemky v Africe.
Za naše peníze budou dodávat zboží tak dlouho, dokud pro ně bude výhodné něco si za ně koupit. Toho však ubývá a není nekonečné množství a výrobky to nejsou. Naše dosud konkurenceschopná výroba přibližování krutého konce ještě pořád oddaluje.
Pozn.: Je důležité uvědomit si, že značný podíl na růstu životní úrovně v USA i v Evropě měl nákup dovážených levnějších produktů. Zastavení jejich dovozu nutně znamená pokles životní úrovně. Naše náklady na výrobu obdobných výrobků jsou často i trojnbásobné. Rostoucí dovozy také zcela zlikvidovaly některá odvětví, často téměř nevratně.
