Chytrý kluk z chudé rodiny studuje architekturu. Na počítač si nainstaluje cracknutý CAD. Projektuje si v něm. Hraje si, učí se, občas si přivydělá i fyzickou prací. Používá nejvyšší verzi, ve spotech se nepřímo podílí na vývoji.
Jednoho dne ho vyšpicluje BSA. Vtrhne mu policie do bytu, kde je v pronájmu. Zabaví mu počítač, všechna data, včetně přístupových kódů. Zcela ho ochromí a napaří několikasettisícovou pokutu.
Jistě, ukrátil BSA na zisku, ale ten zisk je jen virtuální. On by si tu nejdražší verzi nikdy nekoupil, zůstal by u freeware. Kromě toho sw komerčně nepoužíval. Tedy je to jako pokuta 200.000,- za zapomenutou jízdenku v metru.
A roční výpadek z práce, často i ze studia, sociální nouze. Dočasná ztráta dat, fotografií, přístupových kódů do sociálních sítí. Připadá Vám ten trest za troufalost připadá adekvátní?
Možná to neměl dělat. Ale řekněte. Komu způsobil škodu? On by si ten software nikdy nekoupil. Neměl na něj. Prodejci tedy nevznikla žádná škoda. O žádné tržby nepřišel. Často to funguje právě naopak.
V devadesátých letech spolu soupeřily textové editory. Např. IBM a partneři používali tvrdošíjně Ami Pro. MS Word se stal díky snadnému kopírování více rozšířený a sním i MS Office. Microsoft takto získal téměř monopol. Bez nelegálních kopií, by takové převahy na trhu Microsoft nikdy nemohl dosáhnout. Dnes už vydělává na aktualizacích (přístup k aktualizacím je pojistkou placení) a službách. Obchodní model poplatku za přístup k aktualizacím přináší větší tržby než prodej sw v krabici.
Za legální software už jsem utratil statisíce a nemrzí mne to. Utrácím za software, který jsem z nelegálních kopií z minulosti znal. Stejně by zřejmě postupoval náš student. U svého zaměstnavatele, by software, na který je zvyklý podporoval. Později i kupoval a vytvářel tak skutečné tržby. Komerčně používat nelegální software považuji za zločin, nekomerčně však jen za troufalost.
