„Přece nebudu okrádat rodinu!“

, odpovídá, na dotaz proč bral sociální podpory, jeden z poslanců parlamentu ČR.

Bezostyšná prezentace neschopnosti uživit svoji rodinu je přijatelná pouze u žebráka. Vysoce produktivní společnost žabrákům poskytne pomoc. Pouze šílená společnost však nechá takové neschopné žebráky vládnout.

Systém poskytování všelijakých podpor zcela ničí základní principy dělby práce. V normálních společenstvích člověk pracuje, aby se uživil. Uživit se dokáže většina lidí. Schopnosti a píle některých však nepostačuje k získání vytouženého komfortu. Slušný a hrdý člověk se s tím smíří a uskromní se. Nenasytnému však místo větší píle stačí požádat o peníze stát. Stát „okrade“ formou daní ostatní občany a zaplatí podle zákonného nároku. Prakticky to znamená, že pobírač různých podpor okrádá ostatní spoluobčany.

Za komunistů platilo rčení: „Kdo nekrade, okrádá rodinu!“ Rčení platí dále, ale lidé už nemusejí krást, nakrade za ně stát. Za svoji službu si však politici a úředníci vezmou značnou část lupu oficiálně i neoficiálně. Nelze se potom divit, že nezbyde dost na důchody pro lidi, kteří byli takto okrádáni celý život.

Nízké efektivitě veřejné správy se nemůžeme divit, když jsou v jejím čele lidé s takovými schopnostmi a pílí, že nedokázali poctivě uživit ani své rodiny.