Politické sny a ekonomická realita

Lidské chování vyplývá z přirozených zákonitostí, nerovnost lidí také. Při aplikaci konkrétního politického systému dochází ke zcela zákonitým jevům.

Získání podílu na moci v demokracii je podmíněno získáním zákonem stanoveného minima hlasů. Velká část voličů je ovlivňována mediální „masáží“. Zdánlivě tedy k volebnímu úspěchu stačí mít dostatek financí na zaplacení medií. Dostatek financí byl podmínkou téměř nezbytnou, nikoliv však postačující.

Dalším významným faktorem je prvoplánový populismus. Populistické vládnutí vede k postupné destrukci státu. Nechci se opakovat, proto uvádím odkaz na článek z roku 2006 http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-polarizace-obyvatel-v-21-stoleti-fe2-/p_spolecnost.asp?c=A061003_180555_p_spolecnost_wag

I já se však vyvíjím a změnil jsem názor, krach státu by mi vadil.

Patologicky se rozvinul i systém korupce, tedy sociální i klientelistické. Na jedné straně se kupují hlasy nejhloupějších voličů a na druhé straně se nezřízeně krade do kapes jednotlivců.

Popsaný stav společnosti je i v jiných zemích. Korupční aféry v ČR jsou jen důsledkem vývoje korupčního prostředí. Celkem věrohodně je to popsáno zde: http://www.lupa.cz/clanky/korupce-v-cesku/ Nevím kdo text napsal, mám stejnou zkušenost. V textu chybí jen závěr: Dnes už bez souhlasu několika málo jedinců ovládajících i politiky, nelze do veřejného sektoru prodat žádnou významnější zakázku.

Dnes už se pozvolna blížíme situaci, kterou můžeme vidět v USA. Stát řídí pár lidí v pozadí Goldman Sachs. Politici jsou v podstatě jen najatými herci. Dokud vše vládci dokázali udržet funkční, vůbec to nevadilo. Lidé v té reality show rádi žijí.

Služby státu se neobjednávají dle skutečných potřeb. Spouštěcím impulsem veřejných zakázek je nalezení záminky k utrácení peněz, kterou lze zdůvodnit veřejným zájmem. Jde tedy primárně o cílené utrácení peněz. Vše je doplněno populistickým rozhazováním na různé péče, které ekonomický výkon nedokáže uživit.

Tohle vše však přestává fungovat. Ekonomicky to nevychází už dlouho, žilo se tedy na dluh. Teď už jsou dluhy nadoraz a systém je v křeči. Blíží se čas velkých změn, což nevyplývá z politiky ani chování lidí, ale z ekonomické reality. A ta je zcela nekompromisní a nelze ji dlouhodobě obelstít.