Lidská civilizace obchodovala s otroky tisíce let, prakticky donedávna. Prodej otroků byl dlouhou dobu hlavním zdrojem příjmů Afrických vládců. Produkce dětí za účelem jejich prodeje byla pro mnoho rodin nejen v Africe naprosto běžná (někde funguje dodnes).
V Evropě vybírali vládci daně formou zemědělských produktů a peněz, Africkým vládcům odváděly vesnice daně v podobě otroků. Příčiny tohoto rozdílu jsou jednoduché – Evropský člověk akumuloval svůj majetek a dělal si zásoby, proto mohl a může být o tyto hodnoty okrádán, Africký člověk má díky přírodním podmínkám strategii okamžité spotřeby, takže mu prakticky nelze nic ukrást.
S rozvojem kolonizace, byly do Afriky přenášeny Evropské „svobody“ a otroctví bylo postupně omezováno. Zákaz otroctví znamenal likvidaci domácí Africké ekonomiky a zhroucení vlastních mocenských struktur. Ve výsledku byl posílen vliv koloniálních mocností. Nutno dodat, že mnohé kolonie trh s otroky zpočátku rozvíjeli zejména v oblasti poptávky. Zánikem otrokářství byl v Africe vyvolán tzv. humanitární problém, protože zanikl důvod pečovat o lidi, kteří přestali být hodnotným produktem. Mnohým tak svoboda přinesla paradoxně smrt hladem.
Omezení a zánik trhu s otroky vedl ke zvýšení poptávky a tím i celosvětové ceny. V USA začínal mít dynamicky se rozvíjející průmyslový sever potíže s nedostatkem pracovní síly. Navíc náklady na pořízení a péči o otroky byly pro průmyslovou výrobu příliš vysoké. Péče o otroky přinášela stálé náklady, bez ohledu na využití pracovní síly. Pro zemědělský Jih byl provoz otroků rentabilnější zejména díky klimatickým podmínkám. Navíc měl Jih výhodu dostatku otroků pořízených dříve, než vzrostly jejich ceny. Vítězství Severu snížilo cenu pracovní síly a umožnilo dynamický rozvoj průmyslu. Námezdní pracovní sílu bylo možné najímat a propouštět zcela libovolně. Mnohým osvobozeným otrokům však mzda nestačila ani na pokrytí výdajů spojených s přežitím rodiny o kterou se najednou museli sami postarat.
Desetitisíce otroků, kteří byli ve vlastnictví Tibetských lámů a klášterů se dočkalo „svobody“ až pár let po vpádu Čínských vojsk (oficiálně bylo otroctví v Tibetu zrušeno v r. 1956). Těžko říct, v kterém období se těmto lidem žilo lépe.
Otroctví paradoxně umožnilo mnoha národům přežít těžká období historie a vyhnout se genocidě. Příslušníci některých národů raději volili smrt, než by se stali otroky (v Africe např. Bagové).
Myšlení otroků se hluboce vrylo do podvědomí mnoha lidí, kteří dávají přednost pohodlné nesvobodě, před odpovědností vyplývající ze skutečné svobody. Současná společnost není svobodná, je to vláda otroků, kteří se zotročují navzájem. Skutečně svobodná společnost může být tvořena výhradně lidmi, kteří dokáží přežít bez cizí pomoci a raději budou žít v nepohodlí nebo zemřou než by se ponížili.
