Osvobození?

Ve dvacátých letech, se v Evropě, ochromené I.Světovou válkou, úspěšně ujímal moci boševismus. Po celé Evropě vznikaly takzvané republiky rad (sovětů). Nejsilnější zárodky komunistických států vznikly v Rusku a Německu. V Německu, na rozdíl od Ruska se podařilo komunisty (Spartakovci) porazit. Rozhodující silou, která překazila vítězství komunistické revoluce v Německu, byly oddíly Freikorps. Z těchto oddílů později vznikla organizace SA a SS.

Komunisté ve svých dokumentech zcela jednoznačně formulovali plán na ovládnutí světa. Vítězství komunistů v Rusku vytvářelo dobré předpoklady pro celkové ovládnutí Evropy. Leninovi a později Stalinovi komunisté soustřeďovali zdroje, které by jim umožnili realizovat jejich plány. Komunisté z jiných zemí se jezdili učit do Moskvy, jak porazit kapitalismus.

V Československu získala po I. Sv. válce komunistická strana ve volbách přes 13% a byla druhou nejsilnější parlamentní stranou.V roce 1929 poslanec parlamentu Klement Gottwald, vystoupil v Národním shromáždění s projevem, ve kterém veřejně prezentoval cíle komunistů: "My jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krkem. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tomhle mistry... Přejde vás smích!"

Obdobná situace panovala i v jiných evropských demokraciích. V některých zemích zabránili převzetí moci komunisty fašisté (Itálie, Španělsko). Němečtí nacisté se odchýlili od fašistické ideologie a obohatili svůj program o socialistické a rasistické prvky (NSDAP). Získali tak mohutnou podporu Německých obyvatel a drtivě vyhráli dvakrát po sobě volby.

Fašisté a nacisté, stejně jako komunisté pochopili slabost demokracie. Vytvořili proto rychle ekonomicko-vojenský potenciál a ovládli Evropu. Ruští bolševici připojili dobytá území ke své říši, a tu nazvali Sovětským Svazem. O některá území se fašisté s komunisty na základě vzájemných dohod rozdělili. Němečtí nacisté však využili určitého vyzbrojovacího zpoždění Stalinových komunistů a vrhli se i na ně. Vojáci fašistické Osy byli v mnoha zemích, které byly krátce v područí bolševiků, vítáni jako osvoboditelé.

V roce 1942, téměř nikdo nepochyboval o fašistické budoucnosti Evropy. Dnes jsou překrucována fakta, ale aktivní účast všech evropských národů na straně nacistického Německa nelze zamaskovat. Třetí říši nepodporovali pouze Poláci, Angličané a Srbové. Realitou je, že na straně Němců bojovali v jednotkách SS i očané tzv. neutrálních států a také bývalí občané SSSR. Francoužští vojáci bojovali v Africe po boku Romela a Slovenské, Maďarské a Bulharské divize byly součástí bojové linie Osy na východní frontě. Mnoho Čechů se v té době přihlásilo k německé národnosti.

Vojska třetí říše opírající se o ekonomiku prakticky celé Evropy úspěšně dobývala území SSSR. Konečné porážce komunistů pomohly zabránit USA. Jejich masivní ekonomická a zbraňová podpora Stalinových bolševických hord zastavila vítězné tažení vojsk Osy na východ. Brzy se karta obrátila a komunisté opírající se o ekonomickou pomoc USA začali dobývat Evropu. Vítězné tažení Rudé armády je dnes interpretováno jako osvobození. S patřičným nadhledem však lze říci, že Evropu nejprve dobyl Hitler a následně Stalin. Režim nastolený bolševiky, ve Stalinem ovládané Evropě byl pro mnohé horší než Hitlerův nacistický režim. Rozdíl byl zejména v tom, že nacisté páchali zločiny na základě rasového klíče, kdežto komunisté dělali to samé na základě tzv. třídního klíče. Mnozí se tak stali nežádoucími v obou případech.

Vojska USA se v Evrpě vylodila až v okamžiku, kdy už bylo zcela zřejmé vítězství Rudé armády. Neodvratně se začínala rýsovat komunistická budoucnost Evropy. Američané na poslední chvíli dobyli, a před komunisty částečně uchránili, pouze část Evropy. V té době nebylo vůbec jisté, zda válka končí. Místo otevřeného válečného konfliktu mezi USA a SSSR, však začala v Evropě studená válka.