Odpovědnost a svoboda

V Evropě byla po většinu časů odpovědnost za život a přežití národa koncentrována v rozhodování vládců. Dlouhá období šlechta řídila vytváření infrastruktury, rozvoj kultury a vzdělanosti a obranu zemí.

Běžné obyvatelstvo plnilo role, které mu byly určovány. Většina poddaných automaticky předpokládala, že se vládci postarají o spravedlnost, bezpečnost a bohatství země. Poddaní prakticky činili své vládce odpovědnými za úroveň svého života.

Pojem svobody se začal objevovat až na základě toho, že přibývalo lidí schopných nést odpovědnost za sebe samé. Logicky to naráželo na problémy. Zejména proto, že řízením poddaných byl vládce schopen agregovat více zdrojů než jednotlivci. Nezávislosti dosáhli odpovědní lidé tím, že sdružili své zdroje a dokázali systému autokratických vládců konkurovat.

Vývoj USA nebyl zatížen autokratickou tradicí. Lidé si svého šerifa nejen zvolili, ale také dobrovolně platili.

V Evropě však autokratické vládnutí postupně přešlo na byrokratické vládnutí.  Většina obyvatel Evropy se nikdy nezbavila nevolnického způsobu myšlení. Většina Evropanů nedokáže zodpovídat za vlastní osud, odpovědnost očekávají od úředníků a politiků. Když však politickobyrokratický aparát začne být zjevně neschopným, vzniká u obyvatel poptávka po nějakém vůdci, který je spasí (to už tu párkrát bylo a možná ještě i bude).

Ani vývoj USA však nebyl zcela jednoduchý. Farmáři si kupovali otroky jako výrobní prostředek. Kdyby v té době byly na trhu traktory a zemědělská mechanizace, jistě by kupovali raději tyto, na provoz rentabilnější prostředky. Osvobození otroků z nich nevytvořilo odpovědné jedince. V pro ně nepřirozeném prostředí je ztráta pána, který se o ně staral uvrhla do bídy. Většina z nich se o sebe nedokáže plně postarat dodnes, což přináší USA nemalé problémy.

Implementace sociálních systémů nevyplývá ze soucitu a humanity, jak se nám propaganda současných vládců snaží namluvit. Je to nástroj vládců, kterým udržují v hlavách lidí myšlení otroků a nevolníků.

Svobodu nelze získat darem, ani volbou nějaké politické strany. Tu lze získat pouze tím, že  se každý jednotlivec dokáže postarat především o sebe a svoji rodinu. Čím více lidí bude veřejně deklarovat, že nestojí o péči státu, tím slabší budou pozice státokratů. Klidně se smířím s tím, že peníze, které odevzdávám formou daní a povinných pseudopojištění použijí naši vládcové pro sebe a své nevolníky.

Prohlašuji tedy, že nechci a ani nebudu nikdy chtít od státu žádné sociální podpory a žádnou péči, dokáži se o sebe a svoji rodinu postarat sám!