Nic není zadarmo

Před pár lety mě pozval k sobě domů majitel menší firmy (bylo to v USA). V kuchyni mě zaujal CENÍK PRACÍ V DOMÁCNOSTI.

Začal jsem si ten ceník prohlížet. Karl (pán domu) si mé pozornosti všiml a ceník komentoval: "No kluci mě ukecali na těch šest dolarů za mytí auta. Je to celkem dost, myslíš, že je rozmazluju?"  Vyděšeně jsem odvětil, že ne. Karl dodal: "Mě táta dával za mytí auta dva dolary a nepodařilo se mi ho ukecat."

Při pomyšlení na systém kapesného aplikovaný v naší rodině, jsem jemu a jeho dětem záviděl. Ne jeho majetek, ale kontinuitu rodiné tradice a vzájemné odpovědnosti, která se nedá koupit. Uvědomil jsem si, jak hluboce je v jejich rodině zakotveno povědomí, že nic není zadarmo.

Pro informaci dodávám, že Karl má pět dětí a přibližně 300 zaměstnanců. Firmu převzal po otci a úspěšně ji rozvíjí.

Mám stejně staré děti (jenom dvě), ale vyvěsit doma CENÍK PRACÍ jsem nedokázal. Měli by mne za blázna.