Neúmyslná eugenika

Současná morálka staví pomáhání slabším na vrchol pomyslné pyramidy dobrých skutků. Když však odhlédneme od prvoplánových úvah a emocí, zjistíme, že reálné dopady takové pomoci mohou být i katastrofální.

Přírodní zákony nerespektují lidskou morálku, fungují spolehlivě a nekompromisně. Když se mladí aktivisté snažili před lety zachránit mořské želvy tím, že jim jejich těžkou cestu z líhniště do moře usnadnili přenášením v kbelících, mysleli to určitě dobře. Bohužel však docílili toho, že „geneticky upravené“ želvy bez kbelíkového transportu nepřežijí.

Zákony evoluce a genetiky jsou v něčem zcela jednoduché a transparentní. Tyto zákonitosti jsou však často z ideologických důvodů ignorovány a bez argumentů popírány. Pro jistotu je zde v jednoduchosti připomenu:

Každý nově vzniklý člověk, živočich či rostlina jsou zcela unikátní a jedineční a mají odlišné předpoklady pro přežití. V přírodě vzniká vždy násobně více jedinců, než jich může přežít. Přežívají pouze ti jedinci, kteří jsou optimálně přizpůsobeni existujícím podmínkám. Ti co nejsou přizpůsobeni vhodně, hynou. Jedinci, kteří přežijí, se množí. Svým potomkům předávají genetickou informaci, která umožnila jejich přežití. Výsledkem tohoto miliony let trvajícího procesu je pestrá diverzifikace živočišných a rostlinných druhů.

Vnější podmínky nemění genetickou informaci, vnější podmínky pouze usmrcují ty, kteří jim nejsou přizpůsobeni. Pokud tedy živočicha nebo člověka něco naučíte, zmizí tato dovednost s jeho smrtí a u jeho potomka můžete začít zcela od začátku.

Želvy přenášené v kbelících se vyhnuli evolučnímu „testu“ schopnosti přelézt pláž. Výsledkem bylo, že přežily i želvy neschopné zvládnout tuto překážku. V následném boji o potravu a získávání partnerů byli možná úspěšnější. Jejich potomci však po nich neschopnost přelézt pláž zdědili. Bez lidské pomoci tak z líhniště do moře doleze jen nepatrný počet jedinců.

Celé generace našich předků šlechtily metodou řízeného genetického výběru závodní a tažné koně, masná a mléčná plemena krav, či zemědělské plodiny. Technicky je zcela jistě možné šlechtit i člověka. Jistěže je to neetické a nemorální, ale je nutné si uvědomit, že se zákonitosti genetického výběru člověka týkají také.

Lidská civilizace provádí celou řadu genetických šlechtění člověka zcela spontánně a nevědomky. Největší vliv na profilování lidského genofondu má migrace, změny prostředí a různé formy podpor a pomocí. Záleží-li nám na budoucnosti, měli bychom všechny nepřímé vlivy na šíření lidské genetické informace zkoumat a analyzovat a predikovat jejich budoucí vliv na lidské rasy.

Ideologické předsudky mohou umlčet člověka, ale přírodní zákony změnit nemohou.