Současná západní společnost upřednostňuje hodnocení podle úmyslů, před hodnocením výsledků.
Hodnocení dle výsledku nebo úmyslu jsou částí řídících metod. Lze celkem snadno prokázat, že metoda hodnocení dle výsledků je efektivnější a úspěšnější. Když pozitivně hodnotíte úmysly a nesplněné výsledky tolerujete, odchylujete se od vytýčeného cíle.
Evoluce, která je základním multiplikativním algoritmem života uplatňuje zcela nekompromisně metodu hodnocení dle výsledku. Správné rozhodnutí je odměněno přežitím, nesprávné smrtí. Tenhle celkem jednoduchý princip aplikovaný na hmotu vygeneroval mnohotvárné formy života, včetně člověka.
Firma, či organizace, která hodnotí lidi dle úmyslu ztrácí výkonnost a efektivitu. V konkurenčním prostředí prohrává a krachuje. Podobné je to i v případě států a jejich ekonomik.
Pro mnohé intelektuální snílky je hodnocení dle výsledku téměř nepřijatelné. Ve svobodné ekonomice jsou totiž vrcholem hodnocení dle výsledků peníze. Kdo nemá peníze, nemá výsledky.
Státní ideologie deklarují „dobré úmysly“ (ekologie, antidiskriminace, sociálno,..), které nadřazují výsledkům. Dobrých úmyslů se však lidé nenají, proto metodu hodnocení dle výsledků nelze nikdy zcela eliminovat. Metodu hodnocení dle výsledků v ekonomice nejvíce potlačili komunisté, při budování reálného socialismu.
Dnešní tzv. západní společnost také stále intenzivněji prosazuje metody hodnocení dle úmyslu..
Prosazování morálky hodnocení dle úmyslu souvisí s rozvojem demokracie. Lidé jsou pohodlní a líní, někteří jsou nedokonalí a neschopní. Metoda hodnocení dle úmyslu je pro hodnocené pohodlnější a snadnější. Mít dobré úmysly je velice snadné. Dosahovat dobrých výsledků už je horší – vyžaduje to píli a schopnosti. Výsledkem aplikace metody hodnocení úmyslu je zhoršování výsledků společnosti jako celku.
Prosazení morálky úmyslu snižuje míru odpovědnosti. Všichni to myslí dobře, ale nikdo nenese odpovědnost za špatné výsledky. Hlásit se k dobrým úmyslům je velice snadné, stejně snadné, jako obvinit někoho ze špatných úmyslů.
