Aneb " Půvab kvantitativního uvolňování". Množství peněz v moderní ekonomice se musí měnit. Ve zdravé ekonomice odpovídá množství peněz přibližně hodnotě majetku a směnovaných produktů.
Množství směňovaných produktů výrazně roste, tomu musí odpovídat i nárůst množství peněz (http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=158199 ). Jinak zůstávají zboží a práce neprodané.
Banky se snaží půjčit maximum peněz. Jejich úkol je nalezení aktiv, která umožní splácet dluh a úrok. Centrální banka půjčí komerční bance tolik peněz, kolik její stanovené rezervy unesou. Některé se v půjčování předhánějí a nabízejí téměř nulový úrok. Každá banka poskytuje mnohonásobně větší objem úvěrů, než má vkladů. Potřebné „peníze“ poskytují centrální banky.
Monetární politika státu spočívá v ovlivňování poskytování úvěrů řízením úrokové sazby.
Komerční banka peníze „vytiskne“ tím, že někomu navýší úvěr nebo pošle peníze na účet. V té chvíli se většinou peníze dostávají do oběhu a dochází ke směně dalšího množství zboží. Půjčením od centrální banky peníze nikde jinde z oběhu nezmizí. Předtím vůbec neexistovaly.
Ekonomika rostla, množství zboží a služeb rostlo, potřeba peněz rostla. Zadlužování bylo tak rychlé, že způsobovalo inflaci. Lidská spotřeba a pohodlí nebyly v některých regionech nikdy větší. Rostl z toho celý svět, a roste dál. Jen tady se růst zastavil, zboží a volných rukou je dost, ale chybí peníze.
Globálně klesla ekonomická hodnota lidí jako garantů na úvěr. V USA a Evropě si stále více lidí nechce nebo nemůže půjčit. Firmy i státy jsou na tom stejně. Kapitál je v pohodě, protože investuje v Asii a jinde po světě. Strach z krize přinutil banky navýšit rezervy. Důsledkem je snížení objemu peněz v ekonomice. Banky krátí úvěry a peníze mizí z trhu. Začíná to vypadat, že stát by mohl být financován z inflace (s nadsázkou http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=155191 )
Banky stále více bohatnou, protože „nakupují“ téměř zadarmo a draze prodávají. Tragické je, když banka kupuje státní dluhopisy s nadstandartním výnosem a půjčuje si na ně za „nula“. Proto „finanční průmysl“ tak naboptnává a roste.
Peníze jsou v důsledku kryty zbožím a majetkem. Banky půjčí jen tolik peněz, kolik proti nim dostanou do zástavy majetku. Člověku půjčí tolik peněz, na kolik odhadnou jeho schopnost platit splátky a úroky. Zadlužený člověk je vlastně prodán věřitelům jako pracovní síla, která jim zajistí příjem. Nyní musíme uživit nejen sebe, ale i své věřitele.
Inflační poznámka: Když stát „vytiskne“ peníze a „pustí je mezi lidi“, uvolní tím v důsledku zboží, které by zůstalo nesměněno. Inflace vůbec nemusí nastat. Inflaci způsobuje „tištění“ peněz pouze tehdy, když způsobí zvýšení poptávky s následkem růstu cen.
