Lenost a touha po vítězství

Když analyzujeme fungování Života, můžeme zjistit, že se opírá o dva principy: LENOST a TOUHA PO VÍTĚZSTVÍ.

Cílem života, jak jsem již někde na blogu psal, je ovládnutí hmoty. Množství hmoty ovládané (organizované) různými formami života neustále roste.

Lenost, jak jí říká člověk, je vlastně programový postup, který zvyšuje efektivitu celého procesu. Každý organismus vždy volí postup, o němž se domnívá, že mu umožní přežít s vynaložením minimálního množství vlastní energie.

Touha po vítězství – soutěž je druhý důležitý program. Podstatou soutěže je získání maximálního množství zdrojů, které jsou potřebné pro život. Množství zdrojů je konečné,  ale může se měnit. Organismy mezi sebou soutěží. Úspěšnější organismus získává více zdrojů, než organismy méně úspěšné. Úspěšnější organismus se díky většímu podílu na zdrojích více reprodukuje a tím dále zvětšuje svůj podíl na dostupných zdrojích.

Ve Vesmíru se nacházejí zdroje v různých formách, některé jsou vytvářeny jako důsledek formy života. Podmínky se neustále mění a organismy se jim přizpůsobují. Působení lenosti a soutěže na měnící se podmínky (reakce programů lenost a soutěž na měnící se vstupní data) nazýváme EVOLUCÍ.

Důsledkem evolučního procesu je rozmanitost druhů, které jsou optimálně přizpůsobeny existujícím podmínkám. Změny podmínek jsou nepřetržité a proto některé druhy vymírají a jiné diferenciací od existujících vznikají. Proces je to z hlediska lidské morálky nespravedlivý a krutý. Ten kdo se podmínkám nedokáže přizpůsobit a ztrácí přístup ke zdrojům se méně reprodukuje a postupně vymírá. Úspěšnější – tedy novým podmínkám lépe přizpůsobený organismus zvyšuje svůj podíl na existenci. Úsilí předávat své geny je už rozvinutější program odvozený od základní soutěže. Geny v sobě přenášejí informaci o vlastnostech příslušného organismu. Příslušná užitečná vlastnost se tím předává dále, neužitečná postupně mizí. Základním krokem evoluce je život a smrt. Život je testování podmínek. Smrt před dosažením schopnosti reprodukce je selektivní výstup, který zabraňuje dalšímu mrhání zdroji.

Všechny výše uvedené procesy (programy) mají jediný cíl: Co nejefektivněji využít existující zdroje a tím dostat co nejrychleji maximum hmoty pod kontrolu života.

Člověk je organismus, který se měnícím podmínkám přizpůsobil a úspěšně v nich žije. Základním nástrojem přežití člověka je inteligence. Tato schopnost je u člověka více rozvinutá, než u jiných organismů. Každý živočišný druh však má nějakou vlastnost více rozvinutou. Všichni spolu soutěží o zdroje a člověk v mnoha oblastech vítězí a posiluje svoji dominanci.

Člověk se však často domnívá, že je chytřejší než přírodní zákony. Přírodní zákony však nejsou vytvořeny pro člověka. Naopak, člověk je pouhým produktem přírodních zákonů a jeho existence je limitovaná pouze tím, jak dlouho dokáže další změny ve Vesmíru přežít.

ŽIVOT není a nemůže být omezen existencí nějakého kousku hmoty, kterému říkáme Země. I na Zemi se živé organismy vyvinuly do formy, která jim umožňuje získat nezávislost na planetě a Slunci.

Zatím však lidé ztrácejí čas různými pokusy vymanit se z působení přírodních zákonů. Často dochází k deformacím, které upřednostňují krátkodobé efekty přežití. Lidé zbytečně mrhají zdroji a svojí energií a brání přirozené evoluci. Možnost přenesení Života dále do Vesmíru se lidem postupně vzdaluje. Člověk si totiž zatím nedokáže v širší míře uvědomit, že evoluční vítězství na Zemi je ve Vesmírném měřítku nicotné.

Ve Vesmíru soutěž pokračuje podle stejných pravidel. Ty pravidla však nejsou vytvářena morálkou, či sentimentem. Pravidla jsou stejná pro každý organismus: LENOST a TOUHA PO VÍTĚZSTVÍ

Cílem Života je přeměnit co nejefektivněji veškerou hmotu na živou.

Zdá se vám to šílené?

Tak to neřešte, nemůžete to ovlivnit.