Krach peněz?

V posledních dnech často slyším otázku: Proč roste americký dolar, když lze předpokládat inflační vliv připravovaných a uskutečňovaných vládních opatření?.

Dolar roste proto, protože se lidé zbavují akcií a inkasují dolary. Ty buď ponechávají na účtech nebo si je dávají „do slamníku“. V každém případě se většina akcií přeměněných na peníze nevrací do oběhu, tedy až na malé výjimky (nákup komodit). Výsledkem je růst poptávky po dolaru, neboť z trhu "mizí". Množství dolarů v držení subjektů na celém světě se však zvětšuje. A to je velice nebezpečná kombinace.

Nedávná postupná devalvace dolaru nezlepšila americkou zápornou obchodní bilanci. Z toho vyplývá, že dolar nebyl dosud devalvován „dostatečně“. Zjednodušeně lze totiž napsat, že nadhodnocená měna způsobuje obchodí deficit a podhodnocená přebytek (v tuto chvíli není pro vysvětlování problému podstatné, že parita měny je důsledek a ne příčina).

Současný růst dolaru není způsobován ekonomickým růstem, či nálezem nových zdrojů komodit. Růst má pouze spekulativní podstatu. Americký dolar není vázán k žádné reálně měřitelné hodnotě. Další růst dolaru však může dále pokračovat a začne být stále více zřejmé, že jeho hodnota se vzdaluje od reality. Sekundárním efektem bude zhoršování exportních podmínek pro americkou ekonomiku.

Na růstu dolaru lze vydělat, růst však nebude věčný. V určitém okamžiku může dojít k uvolnění dolarových rezerv různých subjektů. Dolary smění za komodity, případně budou spekulovat mezi měnami. Výsledkem bude, že se volatilita (míra kolísání hodnoty aktiva) přenese z akciových trhů na trh měn (zpočátku budou oscilovat měny menších ekonomik). Prudké kolísání dolaru se brzy přenese i na jiné měny. Kombinovaná volatilita měn i akcií se bude vzájemně ovlivňovat a tím prohloubí celkovou nestabilitu obou trhů. Peníze přestanou být výhodným nástrojem směny. Jejich hodnota bude značně kolísat a lze to přirovnat k situaci, jako kdybychom platili za zboží a služby akciemi.

Podniky i lidé budou hledat stabilitu v různých formách bártrových obchodů. Zřejmě budou utíkat i ke komoditám. Nadhodnocené a podhodnocené nestabilní peníze však vnesou do cen komodit také zmatek. Nicméně komodity mají na rozdíl od peněz mnohem stabilnější základ. Množství komodit ve skladech lze spočítat, produkční možnosti lze snadno předvídat. Jediným problematickým faktorem je poptávka, ale ta se také pohybuje v určitých mezích odrážejících realitu využitelnosti komodity. Základní výhodou komodity je možnost její přeměny na přímý užitek (jídlo, teplo).

Ve výsledku může být vytvořen přímý trh směny, který se obejde bez peněz. Tedy peněz v té podobě, v jaké existují nyní. Prakticky může být vytvořen „koš komodit“, který bude obsahovat nějaký poměr ropy, zlata, obilí, energie, pozemků apod. (případně více různých košů) Takový koš bude etalonem pro určení hodnoty zboží pro směnu. Současné IT technologie umožňují takové toky informací, že mohou prostřednictvím multibarterových operací vytvořit nové prostředí směny. Obchodovat se může na základě dohodnutých hodnotových „etalonů“. Peníze mohou být používány také, ale jejich akceptace musí být zcela dobrovolná. To znamená, že si může každá banka vydávat jakékoliv své peníze, ale ručí za ně jen ona sama. Z toho plyne, že pro směnu použijí peníze příslušné banky pouze subjekty, které ji důvěřují. Prakticky takto fungují i různé poukázky, například stravenky.

Krize a její důsledky budou vyřešeny tím rychleji, čím dříve se někdo rozhodne vytvořit prostředí směny, či měny, které bude přinášet stabilitu do směnných operací. Hlavní problém současnosti totiž je, že peníze poskytují stále méně reálnou informaci o hodnotě. Důsledkem je i omezování směny.