Kopírovací monopol patří na smetiště dějin

Žijeme v prostředí vytvořeném převážně zhmotněním lidských myšlenek. Nábytek, domy, oblečení, vše musel někdo vymyslet a uspořádat z hmoty. Seriová výroba zefektivnila výrobu produktů zdokonalením kopírovacího postupu.

Technologický vývoj umožnil kopírovat nosiče myšlenek. Z výroby kopií nesoucích myšlenky vyrostla celá odvětví zábavního a spotřebního průmyslu. Výrobci kopií zvýšili poptávku po tvorbě. Umělci i výrobci kopií získali nový prostor na trhu.

Technologický vývoj pokračuje. Gramofony, magnetofony a přehrávače se stávají minulostí. Výroba kopií je stále snadnější. Internet nahrazuje fyzické nosiče informací. Přirozený tržní prostor pro výrobce kopií mizí. Výrobce kopií už tvůrce ani posluchač nepotřebují.

Výrobce kopií však vydělali mnoho peněz a použili je k motivaci mocných k vytvoření kopírovacího monopolu. Nyní nic nevýrabějí, ale žijí z umělých nároků, které si prosadili.

Pod vlivem spekulantů s kopírovacími monopoly omezují staré struktury dostupnost existujících technologií a prostředků. Vytváření umělého produktu, který vůbec není potřebný, brzdí vývoj společnosti. Sdílení stejně jako globalizaci však nelze zastavit. Přirozenému vývoji nelze dlouhodobě bránit. Úspěšné společnosti se vývoji technologií přizpůsobují a využívají jeho výhod.

Internet je zproztředkovatelem informací a zábavy a samozřejmě i reklamy. Volné šíření informací na internetu se postupně stává rozhodujícím nositelem reklamy. Dříve či později se stane Internet zcela universálním médiem. Výdaje na internetovou reklamu budou narůstat, podíl televizní reklamy bude ubývat. Úspěšné mohou být pouze obchodní modely, kterým svobodné šíření informací přináší užitek.

Nemusí se nám to líbit, ale nejperspektivnějším zdrojem příjmů pro tvůrce filmů bude product placement (reklama ve formě značkové rekvizity ve filmu). Reklama přímo umístěná ve filmu musí zaplatit náklady na jeho výrobu, včetně scénáře.

Míra sdílení děl se stává rozhodujícím kriteriem hodnocení úspěšnosti reklamy. Filmy na internetu lze chápat jako zábavu placenou z reklamy. Internetový divák „platí“ za zábavu sledováním reklamy. Reklamu si sám kopíruje a šíří na vlastní náklady.

Film i s reklamou se šíří tím více, čím je dílo kvalitnější. Tvůrci se úspěchem z rošíření svých děl, stávají pro zadavatele reklamy atraktivnějšími a roste cena jejich práce. Dostupnopst technologií usnadňuje prosazení nových tvůrců a uměleckých forem.

Hudba na Internetu se stává reklamou na autora a koncerty. Někteří mediální podnikatelé a umělci nechápou novou situaci na trhu a marně se snaží zabránit kopírování na vlastní náklady. Technologický a společenský vývoj však nemohou zastavit.