Informační revoluce změní ekonomiku i stát.

Lidská společnost si vytvořila stát jako prostředek vzájemného soužití. Klíčovou funkcí státu je udržování platnosti pravidel. Stát vynucuje dodržování pravidel prostřednictvím úřadů a ozbrojené sily.

Stát je ve své podstatě podnik vytvářející ve společnosti prostředí k soužití lidí. Hierarchie v řízení a pozice v „podniku“ se vždy přizpůsobuje schopnostem lidí obhájit své nároky na zdroje. Základní funkce státu (garance pravidel) se postupně rozšiřují správu sdílené infrastruktury, služby (vzdělávání, zdraví, sociální prostředí,…).

Zpočátku byly státy pouze v soukromém vlastnictví (monarchie). Monarchie vyrůstaly na základě koncentrace vlastnictví pozemků. Půda byla základním zdrojem moci i bohatství. V monarchii „zisky“ z provozování státu získává a rozděluje příslušný monarcha. Způsob ovládání a provozování státu se s technologickým vývojem lidské společnosti mění. Technologický vývoj vedl ke vzniku výrobních prostředků, které se staly novým zdrojem moci a bohatství. Hierarchie moci vytvořená dle vlastnictví půdy ztratila postupně legitimitu. Vlastnictví výrobních prostředků vedlo i k získání moci nad státem. Soukromé státy byly v Evropě „znárodněny“ revolucí nebo byla jejich vlastníkům výrazně omezena „vlastnická“ práva (rodina monarchy má garantovaný příjem, aniž by měla jakoukoliv odpovědnost a pravomoci). Místo monarchů státy řídí politici, kteří vytvářejí optimální podmínky pro zhodnocování výrobních prostředků. Politikům slouží stát jako zdroj oficiálních a neoficiálních příjmů.

Technologický vývoj postupně umožnil i vznik finančního systému, který posílil roli peněz. Vlastnictví peněz (investic) se stává universálním a zcela dominantním zdrojem. Pozemky i výrobní prostředky lze snadno nakoupit i prodat. Investování se stává rozhodujícím zdrojem růstu bohatství. Výrobní prostředky a půda se stávají pouze prostředkem umožňujícím splácet finanční nároky investorů. Většina hmotného majetku je postupně zatížena dluhem. Mizí rozdíl mezi nájmem a úrokem.

Na řízení státu mají stále větší vliv vlastníci peněz. Stát postupně vytváří stále vhodnější podmínky pro zhodnocování investic. Zájmy investorů se promítají do rozhodování politiků. Sociální, zdravotní a důchodové systémy jsou prezentovány jako služba lidem, jsou však koncipovány tak, aby byly dalším zdrojem zisků (zadlužování států, kapitálové fondy, povinné pojišťovny…).

V demokracii provoz státu řídí státní zaměstnanci, kterými jsou i politici. Demokratické volby jsou marketingovým nástrojem legitimizování „vrcholových manažerských pozic“ politiků. Skupiny investorů prostřednictvím politických stran nakupují své „reprezentanty“. V přechodném období vznikají i „amatérské“ politické strany. Pod kontrolu investorů se nové politické strany dostávají až později, protože nedokáží financovat své volební kampaně. Potřebné zdroje získávají oficiálně i neoficiálně od „investorů“, kterým jsou následně zavázáni. Investorům ovládajícím stát je lhostejné, zda podnikají s levicí nebo pravicí. Ve vyspělých západních zemích hájí zájmy investorů všichni politici podílející se na reálné moci už několik desítek let. V celém světě vládne téměř oficiálně nadnárodní finanční oligarchie. U nás „podnikají“ i drobní „investoři“. Jsou však více skryti a svůj zisk si berou potají.

Výsledkem nadvlády investorů je stále rostoucí podíl nákladů, které celá společnost (ekonomika) vynakládá na finanční služby. Ve všech demokratických oligarchiích se stává finanční přerozdělování zcela dominantním odvětvím (banky, finanční úřady,…). Všeobecné zadlužování je zcela zákonitým důsledkem. Bez rostoucího objemu dluhů by investoři a správci jejich investic nemohli bohatnout. Objem dluhů musí narůstat, aby bylo možné zisky z nich dále investovat.

V EU a USA už ekonomika musí platit víc úroků, než dokáže vyprodukovat hodnoty. Západní civilizace spotřebovává zdroje ve větším rozsahu, než na trh dodává. Použiji-li nadsázku:  „Asie“ na trh dodává práci, „Afrika“ suroviny a USA a EU peníze.

V Evropě a USA už nelze příliš zvyšovat dluhy, ekonomika už je není schopna platit. Nevyhnutelné bankroty předlužených států výhodné přerozdělování velice rychle ukončí. Investování přestane být rozhodujícím zdrojem bohatství.

Civilizační úroveň společnosti vždy vycházela z objemu a kvality sdílených informací. Informační revoluce zcela mění ekonomické a společenské podmínky. Schopnost šířit informace se stává novou hodnotou, jejíž význam stále roste. Lidi už není příliš snadné obelhat, nebo jim něco zatajit. Po Internetu se informace šíří rychle po celém světě. Lidé se mohou rychleji a lépe organizovat.

Čím bude schopnost sdílet a šířit informace dostupnější, tím svobodněji bude více lidí žít. Firma „stát“ však bude existovat nadále. Komunikační možnosti však „práci“ státu zefektivní a umožní jeho důkladnou kontrolu.

Vývoj nevede k minulým ani neměnným uspořádáním. Čím déle se „staré struktury“ udrží, tím radikálnější budou změnové revoluce. Uspořádání státu i ekonomiky si i po revoluci najde svoji novou stabilitu. Nové uspořádání společnosti (hierarchie a podíl na moci) bude vyplývat z využití nových zdrojů, které přináší informační revoluce.