Iluze svobodného trhu

Svobodný trh je teoreticky optimálním nástrojem pro rozvoj lidské společnosti. Realita lidské společnosti se od teorie významně liší.

Ideální podmínky pro fungování svobodného trhu byly vždy jen dočasné. Jsou-li v některé oblasti mezi vlastníky zcela rozděleny zdroje, změní se zcela zásadně pravidla trhu. Bohatnout lze na základě tvorby nových zdrojů. Saturace majetkového vlastnictví zmenšuje prostor k tvorbě nových zdrojů. Stále více bohatství, pochází ze ztrát jiných. Někdo majetek získává a jiný o něj přichází.

Rozsah vlastnictví zdrojů je významnou konkurenční výhodou. Čím větší majetek, tím více je zhodnocován. Následkem je neustálá koncentrace vlastnictví. Koncentrované vlastnictví objevuje stále nové postupy, jak získávat z trhu co nejvíce. Stále více zisků pochází z aktivit, které se vyhýbají konkurenčnímu prostředí. Korporace a finanční skupiny vydělávají více svým vlivem na řízení státu. Například investoři farmaceutických koncernů investují i do politiky, která požaduje nákup jejich produktů. Rostoucím zdrojem zisků je také aplikace soukromých daní, například poplatky z kopírek a prázdných CD.

Evropský politický systém se stal nástrojem generování soukromých zisků. Poskytuje však i prostor pro dobře placené politické manažery, kterým občas i něco ukápne. Dnešní politici jsou dobře placenými manažery, kteří jsou řízeni lidmi, kteří investují do politiky. Zdroje pro provoz politiky jsou natolik štědré, že umožňují financovat i nezávislá politická show.

I když současní politici svoji práci nezvládají, mají za ni neadekvátní podíl na směně. Politici a jejích okolí bohatne a ostatní chudnou (vydělat si politikou na nákupy nemovitostí na Floridě či v Toskánsku, mi připadá poněkud přehnané). Politické vazby mají ekonomické důsledky a stále více určují úspěch firem.

Svobodný trh je v prostředí vysoké koncentrace majetku a rostoucího nepotismu iluzí. Většina zisků je závislá na úspěšnosti vlivu na stát. Dalším problémem svobodného trhu je i realita živého člověka.

Člověk, který nic nevlastní, musí získávat zdroje směnou za svoji práci. Poptávka po práci však kolísá. Podobně, jako u jiných zdrojů. Momentálně nevyužité komodity mohou zůstat v zemi, či ve skladu. Pracujícího nelze vypnout a uložit do skladu. Člověk pro své přežití potřebuje zdroje. Zdroje potřebují pro přežití i ti, kteří žádné nejsou schopni směnou získat. Z hlediska nekompromisního svobodného trhu by lidé, kteří nezískají směnou zdroje k přežití, měli zemřít.

Lidé však žít chtějí a dobrovolně se „nevypnou“. Buď se vzbouří a zdroje si vezmou násilím, nebo je někdo fyzicky zlikviduje.

Společnost lidí, kteří nechtějí nepokoje a zabíjení, musí lidem, kteří zdroje nemají, nějaké dát. Kdo chce dávat, musí mít z čeho. Když majetní nerozdají potřebným zdroje dobrovolně, musí se někomu vzít. V ČR se zdroje pro financování sociálního systému berou pracujícím. Propagandou je vytvářen dojem, že lidé, kteří si prací vydělávají více, jsou bohatí a ti co méně, chudí. Materiální bohatství však reálně nevyplývá z výše příjmů, ale z množství vlastněného majetku. Vysoké příjmy jsou pouze minoritním způsobem bohatnutí.  Lidé nejvíce bohatnou ze spekulací a nároků z vlastnictví majetku.

Sociální systém je pro ekonomiku nákladovou zátěží. Bez sociálního systému může ekonomika fungovat pouze v období rychlého růstu produktivity. Nasycení pracovního trhu, bez sociálního systému implikuje sociální bouře a zabíjení lidí. Současný sociální systém přestává být funkční. Pracující, kteří na svých bedrech nesou celé financování všech sociálních systémů je už „neutáhnou“. Přestože sociální systém udržuje stabilitu struktury vlastnictví, vlastníci se na jeho financování vůbec nepodílejí. Systém urychluje proces, při kterém vlastníci zdrojů bohatnou a pracující mají problém prodat svoji práci, která je navíc zatížena náklady na úhradu sociálních systémů.

Úkolem politiků je spravovat zemi tak, aby byla vhodným místem k životu. Dynamický vývoj technologií způsobuje rozsáhlé společenské změny. Nyní etablovaný politický systém se neumí novým podmínkám přizpůsobit. Vůbec současné situaci nerozumí a snaží se ji řešit zcela zastaralými prostředky. Systém přerozdělování a zásahů do trhu se musí zcela změnit, jinak zkolabuje.