Hranice kauzality

Kvantová fyzika definuje princip neurčitosti. Na elementární úrovni předpokládá náhodné výstupy ovlivňující interakce částic. Nehmotná informace ovlivňuje chování hmoty.

Všude ve Vesmíru jsou časoprostorově interagující částice typově stejné. Vytvářejí naprosto stejné atomy. Atomy vytvářejí molekuly, kapaliny a krystaly, rotující galaxie. Jsou jako konfigurační prvočísla hmoty. Je nutné klást si otázky: Jak je možné, že „náhoda“ produkuje „všude“ stejné výstupy v uspořádání hmoty? Co je zdrojem způsobujícím, že se uspořádání hmoty v celém Vesmíru řídí naprosto stejnými pavidly s naprosto stejnými důsledky v uspořádání atomů a krystalů? Kde se vzal ten „klíč“ který konfiguruje náhodu do pravidel?

Základní uspořádání hmoty je zcela kauzální a vypočítatelné. Na některých planetách je ohraničeno Životem. Život je nesen vůlí ovládanou hmotou. Vyvíjí se v podobě těl ovládajících stále více hmoty. Život svá těla vytváří z kauzálně uspořádané hmoty. Povrch Země by bez Života pokrývaly skály, voda a prach. Dnes je v mnoha místech tvořen uspořádáním lidských myšlenek.

Zkuste se zamyslet: Ohraničuje-li kauzalitu „zhora“ vůle Života, jaká příčina ji omezuje „zdola“?