Hmota není tím, čím zdá se být.

Když člověk bere předměty do ruky, nepřemýšlí o jejich vnitřních detailech. Většina lidí zná ze školy jednoduché modely hmoty. Ve školách se učí o atomech a jejich vnitřní struktuře. Odpovědi na otázku, z čeho jsou tvořeny elementární částice, se však učebnice i vědci vyhýbají.

Obtížná je i samotná reálnější představa atomu. Atomové jádro je 10.000 krát menší než celý atom. Elektrony jsou minimálně ještě 10.000 krát menší než jádro. Kdybychom tedy atomové jádro zvětšili na kuličku o průměru 1 milimetr, měl by takový atom průměr 10 metrů. V té desetimetrové vzdálenosti by obíhaly elektrony, jejichž velikost je téměř nulová. Uvědomění si, že jakýmkoliv kus hmoty, který držíme v ruce je tvořen takto prázdným prostorem, může být těžké, nicméně při troše snahy to dokážete.

Horší však je, že když začnete podrobněji zkoumat to pro představu na milimetr zvětšené jádro, zjistíte, že situace se opakuje. Uvnitř toho jádra najdeme šestice kvarků, které jsou minimálně tisíckrát menší než atomové jádro, které jsme si před chvílí představili jako kuličku průměru 1mm uprostřed atomu s 10-ti metrovým průměrem.Když bychom toto jádro znovu zvětšili, třeba na průměr jednoho metru, zjistíme, že se v něm pohybuje několik milimetrových částeček. Tohle si člověk s trochu větší představivostí také dokáže představit. I když je to šílené, uvědomovat si ten obrovský prázdný prostor.

Bohužel jsou tyto představy hodně zjednodušující. Žádný elektron, ani kvark nikdy nikdo neviděl a jejich rozměry jsou jen myšlené hodnoty. Popisovat tyto částice jako kuličky také nedává smysl, protože nelze zjistit, kde taková částice vlastně je. Ona je v tom atomu současně všude, kde by být mohla a současně nikde. Proto fyzikové používají pro jejich popis pravděpodobnostní vlnu. Tohle se už dá představit hůře.

Klidně tyto představy vynechejte, existují zajímavější a přitom více šokující. Pokud je elementární částice něčím tvořena, musí to také z něčeho být, takže ji můžeme „pitvat“ prakticky donekonečna. Podstata může být jednodušší. My ten nejmenší element známe. Je jím jeden bit, tj. odpověď na otázku ano/ne. Ta nejjednodušší informace, kterou už nelze dále zjednodušovat. Element, který nemá rozměr a nezávisí na čase. Teprve nějaká kombinace elementárních informací, která v sobě vyjádří nějaké závislosti, může vytvářet prostor elementárních částic a jejich další parametry.

Vzájemně provázané informace a jejich kombinace vytvářejí nejen částice, ale i čas a prostor. Uspořádání informací je natolik složité, že o nich neexistují ani přibližné představy. Současné možnosti popisu a definování vztahů informací jsou zatím velice primitivní, stejně jako technika, kterou používáme.

Pokud uspořádáme informace do systému, který bude dávat úplně stejné výsledky, jaké pozorujeme při „demontáži“ atomů a částic vytvářejících hmotu, nevytvoříme model, ale stvoříme tu stejnou hmotu.