Finanční krize a zkreslování informací

Možná existuje nějaký racionální důvod pro zkreslování informací. Jsem však přesvědčen, že bez nezkresleného vyhodnocení stavu ekonomiky nelze realizovat účinné řešení problémů.

Lidé jsou krmeni informacemi o špatných hypotékách a chamtivých prodejcích půjček. Když se však podíváme na fakta, zjistíme, že objem problémových hypoték a občanských půjček lze počítat v jednotkách miliard, finanční ztráty jsou však již bilionové. Kdyby byl problém v hypotékách, byl by už dávno vyřešen.

Problém burzovních propadů je také zveličován. Na burzách se obchodují akcie firem, které se na celkové ekonomice podílejí jen částečně. Například na pražské burze najdete 105 položek, z nichž tvoří akcie firem necelou třetinu.

Skutečný problém má ekonomika jako celek. Celkový podíl vlastní přidané hodnoty vytvářené v amerických, ale i evropských a našich firmách neustále klesá. K tomu, aby firmy mohly konkurovat na globalizovaném trhu musejí neustále snižovat ceny nebo je, alespoň nezvyšovat. Udržování cenové hladiny produktů je však v situaci, kdy rostou výrobní náklady stále složitější.

Náklady výroby rostou z politických důvodů. V USA náklady také rostou v důsledku prodražování dovážených vstupů, vlivem postupného znehodnocování USD. Firmy však chtějí přežít a generovat zisk, proto situaci řeší v zásadě třemi způsoby:

1)Zvyšují vlastní produktivitu. Implementují vyspělé informační technologie, zvyšují podíl automatizace. Odstraňují všechny „zbytné“ procesy.

2)Omezují vlastní výrobu a přenášejí ji do zahraničí. Zpočátku obvykle roste podíl dovážených komponent, později firma přejde k plnému dovozu všeho. Přidaná hodnota se zredukuje na obchodní a marketingovou činnost.

3)Přecházejí od výroby ke službám. Poskytování služeb je většinou vázáno na region a tím se lze vyhnout levnější zahraniční konkurenci. Neplatí to však úplně, stále častěji se prosazuje i vzdálené poskytování služeb, které umožňuje globální telekomunikační síť.

Úspěšné výrobní podnikání se stává stále složitějším. Mnoho firem se investicemi do technologií zadlužilo. Přínos vyšší produktivity je redukován finančními náklady. Výrobci v Asii však také nespí a investují do modernizací také. Mnoho firem však zatím nekrachovalo, krachu se často vyhly prodejem finančním a strategickým investorům.

Strategičtí investoři pomocí akvizic zvyšují svůj podíl na trzích a na nákupy firem si půjčují. Často tímto způsobem řeší své vlastní problémy. Po spotřebování efektů vyplývajících z akvizice bývá firma prodána dalšímu strategickému investorovi. Problémy se tak na sebe nabalují, ale odsouvají do budoucna. Firmy získávají další zdroje financování na rozvoj trhů, technologií a podobně. Záměry však obvykle nevyjdou a proto se najdou nové. Nové záměry však už nelze řešit v rámci původní firmy. Firma je obvykle prodána další firmě, která předloží záměr a na nákup si půjčí. Nutno dodat, že občas to dopadne opravdu dobře.

Současný finanční problém v USA je dnes především v tom, že banky přestaly investorům a firmám půjčovat na další nákupy firem. Tím došlo ke dvěma jevům:

1)Firmy, které by se potřebovaly prodat, aby se zbavily svých dluhů nechce nikdo koupit a hrozí jim bankrot.

2)Investoři a firmy, kteří by chtěli získat finance pod záminkou nákupu firem nemohou dále „podnikat“. V rukou jim zůstávají problematická aktiva - podíly ve firmách, které nelze v současné situaci prodat. Musí však platit úroky z miliardových úvěrů. Dosud platili finanční náklady z dalších finančních operací. V úspěšném případě získávali zdroje dalším prodejem firmy za vyšší cenu, než ji nakoupili. Tohle „letadlo“ fungovalo v USA už pár let a vyšroubovalo ceny firem do nereálných hodnot. V některých případech takové „letadlo“ přistálo i na burze.

Současné, nejen americké banky mají ve svých trezorech akcie firem, jejichž reálná hodnota je mnohdy menší než dluhy těchto firem. To jsou ta skutečně „toxická aktiva“, kterých je za stovky miliard.

Jak už jsem psal v minulém článku, ani špatné hypotéky, ani bezcenné akcie nejsou příčinou ekonomické krize. Jsou pouze jejím indikátorem. Skutečnou příčinou je, že reálný výkon ekonomiky nedokáže uživit obyvatele příslušného státu. Stát, firmy i občané se stávají závislými na cizích ekonomikách. Proto se všichni zadlužili a bez dalšího zadlužování nemohou dále fungovat (tedy mohou, ale s výrazně utaženými opasky). Různými způsoby emitované peníze zatím „maskují“ realitu směny.

Různé záchranné plány (např. Buschových 700miliard USD) jsou v podstatě jen jinou formou zakrývání zjevné skutečnosti. Navíc vůbec neberou v úvahu potenciál zahraničních subjektů. Myslím, že se například Číňanům nebude příliš líbit, když budou jejich bilionové dolarové rezervy dále znehodnocovány nekrytými emisemi dolarů. Skutečnost, že americká vláda příliš nejedná se svými největšími věřiteli je celkem hazard. Reálná ekonomická moc věřitelů je totiž dnes již tak velká, že mají na americkou ekonomiku větší vliv než vláda USA.

Možná jsou na tom evropské země zatím o něco lépe. Ovšem z Bruselu nám ekologickosocialističtí byrokrati míchají do ekonomiky stále toxičtější koktejl. Jeho smrtící účinky už se začínají projevovat i v naší ekonomice.