Enten týky, dva špalíky…(2.část)

bude to ten nebo ten? Vyhoďme ho z kola ven. V ekonomické krizi není používáno dětské rozpočítadlo, ale účel je stejný. V prvním díle jsem vysvětlil poněkud jiný pohled na vznik Velké hospodářské krize v minulém století. (první část: http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=53777 )

Krize se netýkala Sovětského svazu. Bolševici aplikovali kořistnickou strategii, kterou obhajovali Marx-Leninskou filozofií. Když vše úplně nefungovalo, povolil Lenin nakrátko soukromé vlastnictví, aby takto vytvořené statky mohl znovu ukrást (říkají tomu znárodnit). Centrálně plánovaná ekonomika udělala z obyvatel bolševiky dobytých území chovné stádo. Způsob to byl celkem efektivní. Občas se však vloudila chybička a skončilo to hladomorem. Lidí však bylo dost a mocenský aparát dokázal případné hladovce ukáznit.

Přesto vzbuzoval Sovětský Svaz u mnohých intelektuálů obdiv. O utopickém světě ve kterém na tom budou všichni stejně zatoužilo mnoho lidí. Komunistická internacionála vytýčila cíle na ovládnutí celého světa pomocí proletářské revoluce.

Vlády evropských zemí bezmocně přihlížely rostoucímu vlivu komunistických a jim podobných stran. Spontánní reakcí na komunistické nebezpečí byl vznik fašistických a nacistických stran. Krizi řešili v USA projektem New Deal. Řešení bylo založeno na státních investicích a silné regulaci podnikání. Podnikatelé mnohdy končili ve vězení na základě udání konkurenta, že prodává své produkty příliš levně.

Nejrychleji se s krizí vypořádalo nacistické Německo. Nutno dodat, že Německo bylo jednou ze zemí, které krize postihla nejvíce. Nacisté zahájili rozsáhlou výstavbu dálnic, obecních a státních objektů. Radikálně zvýšili vojenskou výrobu a spustili celou řadu ambiciózních projektů (rozhlasový přijímač do každé rodiny, automobil do každé rodiny a pod).

Německé extenzivní řešení krize však přerostlo v dobyvačnou válku (jinak to ani nešlo). Hitler postupně násilím integroval Evropu. Celá Evropa včetně neutrálních států se zapojila do přípravy války. Hitler získal příznivce nejen v Evropě, ale i na jiných kontinentech. K zemím OSY (Německo, Itálie, Japonsko, Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko, Bulharsko a Slovensko) se postupně přidávaly i další evropské národy (Belgičané, Francouzi, Švédi, Fini, Lotyši, Estonci, Litevci,…).

 Prohlubující se válečný konflikt spotřebovával mnoho materiálu a také lidí. USA získaly dobré odbytiště v Německem napadené Británii. Později rostla americká ekonomika na základě smlouvy Lend and Lease se Sovětským Svazem. Amerika tak paradoxně zbohatla na základě toho, že pomáhala komunistům vyhrát druhou světovou válku.

Dnes už je zřejmé, že Stalin připravoval dobytí Evropy mnohem dříve než se nacisté dostali v Německu k moci. Evropa by byla nejspíš snadnou kořistí. Navíc v té době měli komunisté po celé Evropě mnoho příznivců, kteří se otevřeně hlásili ke kominterně a jejím cílům (ovládnutí světa pomocí komunistické revoluce). Sovětský svaz válčil od svého vzniku prakticky nepřetržitě. Hitler tedy vlastně oddálil ovládnutí Evropy komunisty.

Ve válce zemřelo 60 milionů lidí (možná i více, neboť sovětské ztráty mohly být mnohem vyšší). Bylo zničeno mnoho budov a infrastruktury. Po válce vzrostla hodnota člověka, jako pracovní síly. V procesu směny zoufale chyběli lidé. Situace se oproti třicátým letům zcela obrátila. V poraženém Německu téměř nebyli žádní muži. Ti co nepadli v bojích ještě několik let pracovali v zajateckých táborech v Sovětském Svazu. Mezitím je v NDR alespoň po biologické stránce nahradili ruští vítězní vojáci. Velkou hospodářskou krizi vyřešila až Druhá světová válka.

Sověti nastolili na dobytých územích své komunistické pořádky. Nové komunistické země zpočátku prosperovaly lépe než státy, které USA před komunisty ochránili. Bylo to způsobeno zejména bezpracným obohacením (znárodněním). Ukradený majetek se stal předmětem spotřeby centrálně plánovaných ekonomik.

Takzvané západní státy se začaly v podmínkách demokracie postupně rozvíjet a jejich ekonomiky postupně sílily. V šedesátých letech už bylo celkem jasně patrné, že soukromé vlastnictví je rozhodujícím motivačním faktorem a podmínkou úspěšného rozvoje ekonomiky. Západní státy dokázaly při zvyšování produktivity rychle restrukturalizovat pracovní síly. V procesu směny přibývala celá řada nových produktů spojených především s využitím volného času a růstem pracovní produktivity.

Pracovníky uvolněné vlivem růstu produktivity práce pohlcoval rostoucí filmový a zábavní průmysl (lyžařské areály, zábavní parky, sportovní zařízení, školy,…). Výroba televizorů, magnetofonů a všemožné elektroniky, sportovních potřeb, kosmický průmysl. Poptávku na trhu významně zvyšovala i vojenská výroba motivovaná studenou válkou. Západní ekonomiky občas zažily nějaký ten otřes, ale ten měl dopad jen na úzké skupiny zejména movitějších osob. Předválečný problém s „přebytečnými“ lidmi byl zcela zapomenut. Naopak, většina západních ekonomik donedávna trpěla nedostatkem lidí ochotných pracovat. V důsledku tyto země umožnili masivní imigraci levné a málo kvalifikované pracovní síly.

Období prosperity umožnilo západu vytvořit komfortní sociální systém, který vytváří lidem, které práce nebaví mnohem komfortnější podmínky k životu, než mají lidé kteří se v jiných částech světa živí prací.

Sovětské impérium (Sovětský Svaz včetně satelitů) nedokázalo konkurovat rychle se rozvíjejícím kapitalistickým zemím. Centrální plánování je sice z ekonomického hlediska zajímavé, ale značně citlivé na chyby. Živelná tržní ekonomika koriguje chyby téměř okamžitě (Ekonomické krize nejsou poruchy trhu, ale naopak důsledkem jeho dlouhodobého potlačování). Největším problémem socialismu je ztráta motivace vyplývající z omezených vlastnických práv. Výsledné rovnostářství, zvýhodňující především neschopné způsobuje zaostávání produktivity a ztrátu iniciativy těch, kteří mají schopnosti tvořit.

Přesto dokázali komunisté systém udržet v chodu pomocí regulace spotřeby a prakticky všeho. Ze svých zemí vytvořili v podstatě chovné stanice, ve kterých má každý člen stáda své místo. Dostane najíst, má kde bydlet, ale má velice omezené možnosti vlastní volby. Vybočení z určených pravidel bylo účinně a rychle trestáno. Systém však omezoval i komfort života elit a mocenských struktur. Stranické prodejny a výhody pro policisty a vojáky přestávaly být účinné (vyšší platy, přidělování bytů, přístup k nedostatkovému zboží apod.). Všichni lidé, včetně těch co se podíleli na moci, stále více vnímali, že lidem „na západě“ se žije lépe.

Rozdíly mezi životní úrovní „na západě“ a v „socialistickém táboře“ byly čím dál více markantnější. Lidé si stále více uvědomovali, že příčinou jejich zaostávání za svými „západními“ spoluobčany je komunisty implementovaný politický a ekonomický systém.

(dokončení http://vasicek.blog.idnes.cz/c/54100/Enten-tyky-dva-spalikydokonceni.html)