Sučasný a minulý důchodový systém je průběžný. To znamená, že současní důchodci jsou vypláceni z peněz, které jsou odváděny z příjmů současných pracujících. Vzhledem k demografickému vývoji musí tento systém nutně selhat.
Počet důchodců bude příliš velký, a počet pracujících malý. V podobné situaci se začalo nedávno nacházet Německo. Vláda tehdy našla řešení, které bude zřejmě aplikováno i u nás – zvýšení věku odchodu do důchodu. Takové opatření je ekonomicky velice účinné, nicméně je založeno na okradení občanů.
Prvotní myšlenka důchodového zajištění, kdysi spočívala v tom, že pracující člověk důchodově spoří. Když je pak v důchodovém věku, je mu vyplácen důchod z úspor, které za svůj život formou plateb důchodového pojištění vytvořil. V mnoha vyspělých zemích tento systém funguje spolehlivě dodnes. K jeho provozování v podstatě žádný státní systém není zapotřebí.
Socialistický stát lidem peníze strhával a obratem je utrácel. V této praxi pokračovaly všechny vlády po roce 1989. Občané, kteří celý život poctivě pracovali nebo pracují, vcelku oprávněmě očekávají, že po dosažení přiměřeného věku (60let) už nebudou muset pracovat a budou pobírat důchod. Vzhledem k tomu, že se počet důchodců v nejbližších letech téměř zdvojnásobí, nebude schopen stát důchody v obvyklých proporcích vyplácet.
Všechna řešení jsou problematická:
-
Zvýšení povinných plateb na tzv. důchodové pojištění – platby by se musely zdvojnásobit, což by neůměrně snížilo čisté příjmy pracujících a současně neúměrně zvýšilo náklady na pracovní sílu. -
Snížení výše důchodů – snížit by se musely na polovinu, což má dopad ve výrazném snížení životní úrovně důchodců. Je to forma okradení těch, kteří celý život platili tzv. důchodové pojištění. -
Zvýšení věku odchodu do důchodu – musí se zvýšit tak, aby se počet žijících důchodců snížil na polovinu. Lidé, kteří by podle původního systému měli nárok na důchod, teď budou ještě pár let přispívat na důchod svým o pár let starším spoluobčanům, kteří se důchodu dožili. Je to lépe maskovaná forma okradení těch, kteří celý život platili tzv. důchodové pojištění.
Všude se píše o státním dluhu ve výši přes tisíc miliard korun, zapomíná se však na skrytý důchodový dluh. Stát utratil peníze občanů, kteří platili platby tzv. důchodového pojištění (ve skutečnosti je to důchodová daň). Neznám konkrétní výši tohoto skrytého dluhu, ale odhaduji, že se pohybuje v řádech tisíců miliard korun.
Všechny návrhy důchodových reforem se snaží tento dluh zamaskovat a vyhnout se jeho splacení. Toho lze dosáhnout kombinací výše uvedených metod okradení věřitelů.
Způsob řízení státu tedy připomíná situaci, kdy řidič autobusu vybere od cestujících jizdné za cestu dlouhou 1000km. Část jízdného prožere a za zbytek natankuje palivo na ujetí 500km. Vydá se na cestu, po ujetí 450km začne informovat cestující, že mu dochází palivo. Cestujícím navrhuje, ať zaplatí jízdné znovu, nebo ať pokračují v cestě třeba pěšky.
